119 C 1/2022-35 — Okresní soud v Trutnově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 1. 2022 domáhala vydání rozsudku shora s odůvodněním, že je právnickou osobou zajišťující mimo jiné výrobu tepelné energie a rozvod tepelné energie. Žalobkyně se žalovaným dne 5. 4. 2012 uzavřela smlouvu na dodávku tepelné energie č. 68068500_1. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat tepelnou energii v teplonosném médiu do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa žalovaného]. Z této smlouvy pak vznikla žalobkyni povinnost dodat tepelnou energii a naproti tomu žalovanému vznikla povinnost za tuto dodanou tepelnou energii zaplatit dohodnutou cenu. Dodávanou tepelnou energii vyúčtovala žalobkyně žalovanému v daňovém dokladu – faktuře, ve které byl uveden den splatnosti a způsob platby. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za dodanou tepelnou energii [variabilní symbol] za fakturační období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 na částku 6.896,58 Kč splatnou dne 25. 1. 2021. Na uvedenou fakturu žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 12. 2021 předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nereagoval. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování listinami, které žalobkyně předložila, vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně uvedená výše. Tato zjištění se opírají zejména smlouvu na dodávku tepelné energie č. 68068500_1 ze dne 5. 4. 2012 včetně cenových a platebních pravidel, pasportu odběrného místa, odběrného diagramu, dohody o ceně a technických a obchodních podmínek, dále o fakturu ze dne 10. 1. 2021, jíž byla vyúčtována cena energie, kterou žalovaný v rozhodné době odebral. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění dopisem právního zástupce ze dne 20. 12. 2021. Provedení jiných důkazů účastníci nenavrhli, ani potřeba jejich provedení nevyšla v řízení najevo. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, nebo že by nárok žalobkyně jinak zanikl. <i>Podle ust. § 76 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie je povinen, pokud mu odběratel tepelné energie poskytne nezbytné technické údaje, uzavřít smlouvu o dodávce tepelné energie, na základě které zajistí dodávku tepelné energie, každému, kdo a) o to požádá a dodávka tepelné energie je v souladu s územní energetickou koncepcí, b) má rozvodné tepelné zařízení nebo tepelnou přípojku a odběrné tepelné zařízení, které zajišťují hospodárnost, bezpečnost a spolehlivou dodávku nebo spotřebu v souladu s technickými a bezpečnostními předpisy, c) splňuje podmínky týkající se místa, způsobu a termínu připojení stanovené držitelem licence.</i> Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o dodávce tepelné energie ve smyslu § 76 a násl. zákona č. 458/2000 Sb. Z této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost dodat tepelnou energii a naproti tomu žalovanému vznikla povinnost za tuto dodanou tepelnou energii zaplatit sjednanou cenu. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně žalobkyni uhradit vyfakturovanou cenu dodávky tepla, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném částku 6.896,58 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného uplatnila žalobkyně důvodně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu neuhrazených dodávek tepelné energie v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv o dodávkách komodity a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, vznikl jí nárok na vynaložené náklady řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 1.000 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 189 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 2.089 Kč splatné k rukám advokáta žalobkyně. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty plnění či pro povolení splátek.