16 C 147/2021-29 — Okresní soud v Trutnově

Návrhem podaným soudu dne 19.11.2021 se manželka domáhala rozvodu manželství. K odůvodnění uvedla, že s manželem se seznámili v Londýně v roce 2005 a v roce 2009 uzavřeli manželství. Od roku 2010 do roku 2011 žili v [příjmení], poté se přestěhovala do České republiky a v roce 2012 se jim narodil syn [jméno]. Když manžel získal vízum, nastěhoval se k manželce do České republiky, kde zůstal do října 2012. Pak se manžel odstěhoval do Velké Británie a manželka jej tam následovala v srpnu 2013. Rodina pak střídavě žila ve Velké Británii a v České republice. V říjnu 2014 se natrvalo usídlili v České republice s tím, že manžel dořeší jejich firemní záležitosti. Nejprve za manželkou a synem dojížděl do ČR, naposledy však přijel na Vánoce 2018 a od té doby jej neviděli. Občas zavolal telefonicky synovi, naposledy na Vánoce 2020. Manželka má za to, že manželství je ryze formální, prakticky od října 2014 manželé nežijí ve společné domácnosti. Manželka nemá zájem na obnovení manželského soužití. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil, pro neznámý pobyt mu byl pro řízení ustanoven procesní opatrovník. Opatrovník odkázal na obsah spisu a vyjádřil se tak, že s ohledem na délku odloučení manželů je logické, že manželka návrh na rozvod podala. Soud při rozhodování ve věci postupoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Rozhodnutí v této věci bylo vydáno po 01.01.2014, tedy za účinnosti nového občanského zákoníku. Dle § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud v tomto řízení rozhoduje o rozvodu manželství, které ke dni účinnosti nového občanského zákoníku trvalo. Proto soud musí při rozhodování ve věci postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb. <i>Dle ust. § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.</i> V tomto řízení soud z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti: Účastníci uzavřeli manželství dne 08.05.2009. U obou se jednalo o manželství prvé. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18.10.2021, č.j. 27 Nc 371/2021-38, ve spojení s opravným usnesením čj. 27 Nc 371/2021-50 byla provedena úprava výchovy nezletilého syna účastníků [jméno] pro dobu po rozvodu manželství rodičů, výživné pro syna pak bylo upraveno rozsudkem čj. 27 Nc 371/2021-63 ze dne 19.07.2022. Účastníci spolu již od roku 2017 nežijí ani společně nehospodaří, když manžel je dlouhodobě neznámého pobytu. V telefonickém kontaktu se synem byl do roku 2020. Manželství je tak již pouze formálním svazkem. Příčinu rozvratu manželství manželka spatřuje v tom, že v důsledku dlouhodobě omezeného kontaktu mezi manželi (více než 5 let) došlo k jejich vzájemnému odcizení se. Manželka nemá zájem na zachování manželství a obnovení manželského soužití, opatrovník manžela se k návrhu připojil. V tomto řízení bylo dle soudu prokázáno, že manželství účastníků je ryze formální, neplní více než 5 let svou společenskou funkci a lze uzavřít, že je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno natolik, že nelze očekávat jeho obnovení. Protože bylo prokázáno naplnění podmínek pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 o. z., soud manželství účastníků rozvedl. Příčinu rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném odcizení se mezi manželi v důsledku dlouhodobého omezení kontaktu mezi nimi. Soud nezjistil, že by byl rozvod v rozporu se zájmy nezletilého syna, když jeho poměry pro dobu po rozvodu manželství rodičů byly pravomocně upraveny soudem tak, že byl svěřen do péče matky a navíc se o něj jeho otec dlouhodobě nezajímá a není s ním v žádném kontaktu. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o ust. § 23 věta prvá z. ř. s., podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení.