15 C 327/2022-68 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zřízení služebnosti stezky a cesty k tíži pozemku p. [číslo] k.ú. [obec] a to ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] pozemku č. st. [anonymizováno], k.ú. [obec]. Žalobce uvedl, že žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku p. [číslo] v obci [obec], katastrální území Pec pod Sněžkou, druh pozemku: trvalý travnatý porost, zapsaném na [list vlastnictví] (dále jen„ pozemek p. [číslo]), jakož i pozemku [číslo] v k.ú. [obec] (dále jen„ pozemek p. [číslo]), kterýžto byl z pozemku p. [číslo] oddělen v roce 2022. Pozemek p. [číslo] přímo sousedí a navazuje na pozemek parc. [číslo] obec Pec pod Sněžkou, katastrální území Pec pod Sněžkou, zapsaný na [list vlastnictví], druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: komunikace (dále jen„ pozemek p. [číslo]), který je ve vlastnictví paní [jméno] [příjmení], [adresa] [obec]. Žalobce je mimo jiné výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci [obec], katastrální území Pec pod Sněžkou, zapsaném na [list vlastnictví] (dále jen„ pozemek p. [číslo]), a dále je výlučným vlastníkem pozemku č. st. [anonymizováno], obec Pec pod Sněžkou, katastrální území Pec pod Sněžkou, zapsaném na [list vlastnictví], když součástí pozemku je stavba penzionu [adresa] (dále jen„ pozemek p.č.st. [anonymizováno] ‟). Vzhledem k tomu, že jediná přístupová cesta k pozemkům žalobce vede přes pozemek p. [číslo] podali žalobci návrh k soudu, neboť ve smyslu § 1095 odst. 2 o.z. došlo k mimořádnému vydržení. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že se na pozemku p. [číslo] nachází veřejně přístupná komunikace. Poukázali na to, že osvědčením, které vydal [stát. instituce] dne 09. 02. 2023, č.j.: [anonymizováno] [číslo] [rok], sp. zn.: [rok] [číslo], bylo konstatováno, že pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v k.ú. [obec], tvoří jako celek komunikaci. Ta začíná odbočením z obecní asfaltové komunikace na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], pokračuje po části pozemku p. [číslo] dále směřuje po části pozemku p. [číslo] na pozemek p. [číslo]. Komunikace je od místa napojení na obecní komunikaci na pozemku p. [číslo] jasně patrná, vymezená v terénu asfaltobetonovým povrchem, místy prorostlým vegetací, o proměnné šířce cca 2 až 3 m, o délce cca 45 m, která se v místě napojení na navazující pozemek p.č. [anonymizováno] v k.ú. [obec], postupně zužuje. Vjezd ani vstup na posuzovanou část komunikace není omezen žádným dopravním značením. Komunikace plní funkci nutné komunikační potřeby. Vlastníci či spoluvlastníci posuzovaných částí komunikace na dotčených pozemcích potvrdili písemně souhlas s veřejným užíváním příslušné části komunikace. Silniční správní orgán proto osvědčil, že na částech uvedených pozemků se nachází účelová pozemní komunikace, která je veřejně přístupná. Žalovaní dále poukázali na názor Ústavního soudu, že v případě veřejně přístupných účelových komunikací "je vlastnické právo omezeno tím, že vlastník musí strpět obecné užívání pozemku jako komunikace (§ 19 zákona) a umožnit na něj veřejný přístup.", nález Ústavního soudu ze dne 09. 01. 2008, sp.zn.: II ÚS 268/06. Žalovaní zdůraznili, že nikdy nebránili užívání předmětné cesty, ani nikoho v takovémto užívání neomezovali. Podobně tak nebylo v běžném, obecném užívání komunikace na pozemku p. [číslo] (původně na části pozemku [číslo]), v k.ú. [obec], nikomu zamezováno či jinak bráněno právním předchůdcem žalovaných. Druhý žalovaný jako účastník stavebního řízení brojí proti výstavbě nesmyslné novostavby v sousedství jeho nemovitostí, která je v rozporu s územním plánem a na níž bylo vydáno povolení. Proto bylo toto rozhodnutí pro absolutní rozpor se zákonem druhým žalovaným napadeno ve správním řízení odvoláním. Zdůraznil, že je nutné oddělovat jeho legitimní námitky vztahující se k novostavbě žalobce od samotného užívání předmětné komunikace, kteréžto vždy respektoval a je připraven tak činit i v budoucnu. Právo obecného užívání pozemních komunikací, byť může být spojeno s vlastnictvím soukromých osob, není institutem soukromého práva, ale jedná se o veřejnoprávní oprávnění, které má svůj základ nikoli v občanskoprávních předpisech, ale vyplývá ze zákona o pozemních komunikacích, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č.j.: 5 As 20/2003-64. Obecné užívání účelové pozemní komunikace tedy spočívá v možnosti každého tuto komunikaci-v mezích předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených zákonem o pozemních komunikacích-bezplatně užívat, a to způsobem obvyklým a k účelům, ke kterým je tato komunikace určena, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 05. 2011, č.j.: 2 As 40/2011-99. Obecné užívání účelové pozemní komunikace je tedy založeno na možnosti blíže neurčeného okruhu osob tuto komunikaci bezplatně užívat, a to způsobem obvyklým a k účelům, ke kterým je tato komunikace určena. Právo obecného užívání pozemních komunikací představuje proto právní titul k užívání cizího pozemku (srov. David Slováček: Veřejně přístupná účelová komunikace, Právní rozhledy 13-14/2013, s. 462). Mezi účastníky bylo nesporné vlastnictví pozemků tak, jak bylo konstatováno výše. Z osvědčení vydaného [stát. instituce] dne 09. 02. 2023, č.j.: [anonymizováno] [číslo] [rok], sp. zn.: [rok] [číslo], bylo konstatováno, že se na části pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v k.ú. [obec], nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2507/2011: Existence účelové komunikace na přilehlém pozemku je překážkou pro zřízení práva nezbytné cesty, přičemž důsledkem zjištění takové skutečnosti je zamítnutí žaloby. Soud vzhledem k tomu, že na předmětném pozemku, na kterémžto měla být zřízena služebnost cesty, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, žalobu zamítnul. Jedná se totiž o zcela základní překážku pro vyhovění žalobě daného typu. Zcela na závěr soud dodává, že okolnosti uváděné v závěrečném návrhu žalobce obhajující nutnost podání žaloby (námitky žalovaných realizované v průběhu stavebního řízení aj.) nejsou pro projednávanou věc jakkoliv relevantní. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému druhému žalovanému bylo přiznáno cestovné z místa bydliště ke dvěma jednáním soudu v celkové výši 694 Kč, odměna za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, účast při dvou jednáních soudu – 2 úkony a vyjádření k žalobě), 4 paušální náhrady po 300 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad. Prvý žalovaný náhradu nákladů nepožadoval, proto soud rozhodl výrokem II. tak, že žalobce a prvý žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.