30 C 143/2023-29 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku shora. Nárok odůvodnil tím, že dne 21. 1. 2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (předchůdce žalobce) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Dodavatel se touto smlouvou zavázal dodávat elektřinu ze sítí nízkého napětí ze zařízení distributora do odběrného zařízení žalovaného [ulice a číslo], [obec]. Dodávanou elektřinu včetně souvisejících služeb předchůdce žalobce vyúčtovával žalovanému v daňových dokladech – fakturách, ve kterých byl uveden den splatnosti a způsob platby, následovně: -) za fakturační období od 29. 1. 2020 do 29. 1. 2020 při spotřebě celkem 5.83 MWh ve výši 28.636,88 Kč fakturou 2006352181 včetně detailního rozpisu vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny. Součástí faktury byly i stálé platby za období od 14. 3. 2019 do 28. 1. 2020, které byly doúčtovány na základě požadavku reklamačního oddělení dodavatele. Žalovaný za služby uhradil pouze částku 8.615 Kč, která se započetla na uvedenou fakturu, nedoplatek ve výši 20.021,88 Kč se stal splatný dne 9. 3. 2020, -) za fakturační období od 29. 1. 2020 do 7. 10. 2020 při spotřebě celkem 2.404 MWh ve výši 13.077.83 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 2.200 Kč činí konečná dlužná částka 10.877,83 Kč), na základě faktury 2032688586 včetně detailního rozpisu vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny. Dluh ve výši 10.877,83 Kč se stal splatný dne 27. 10. 2020, -) za fakturační období od 29. 1. 2020 do 7. 10. 2020 při spotřebě celkem 2.432 MWh ve výši 120,13 Kč, na základě faktury 2105264250 včetně detailního rozpisu opravného vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny. Dluh ve výši 120,13 Kč se stal splatný dne 4. 3. 2021. 2. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků a [právnická osoba] s ním proto ukončil smluvních vztah. Dne 13. 10. 2017 uzavřel [právnická osoba] s žalobcem rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, pohledávky mimo jiné ze shora uvedené smlouvy přešly na žalobce ke dni 15. 2. 2023, kdy byla připsána kupní cena na účet postupitele. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 28. 2. 2023 a žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Navzdory předžalobní upomínce však žalovaný neuhradil ničeho. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování listinami, které žalobce předložil, vzal soud za prokázána skutková tvrzení žalobce uvedená výše. Tato zjištění se opírají zejména o smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. 0201138798 ze dne 21. 1. 2020, o vyúčtování splatné dne 9. 3. 2020, o upomínku ze dne 22. 6. 2020, o upomínku – odstoupení od smlouvy ze dne 14. 9. 2020, o konečné vyúčtování za elektřinu splatné dne 27. 10. 2020 a o opravný doklad k období od 29. 1. 2020 do 7. 10. 2020 se splatností 4. 3. 2021. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o změně věřitele. Provedení jiných důkazů účastníci nenavrhli, ani potřeba jejich provedení nevyšla v řízení najevo. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužné částky uhradil, nebo že by nárok žalobce jinak zanikl. <i>5. Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 21. 1. 2020 platně uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny podle energetického zákona. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturované ceny dodávky energie, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Dodavateli tak vzniklo právo požadovat po žalovaném cenu dodané elektřiny včetně služeb v částkách 20.021,88 Kč, 10.877,83 Kč a 120,13 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného uplatnil žalobce důvodně zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu neuhrazených dodávek elektřiny v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv o dodávkách energií a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci plný úspěch, vznikl mu nárok na vynaložené náklady řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 1.241 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 500 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 378 Kč tj. DPH ve výši 21%. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 3.419 Kč splatné k rukám advokáta žalobce. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení neshledal důvod pro stanovení delší lhůty plnění či pro povolení splátek.