9 C 265/2023-91 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 1. 12.2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 100 496 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 100 496 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení ve výši 3 % p. a. a úroku 30 % ročně z částky 100 296 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne 26. 3. 2001 uzavřena smlouva o [anonymizováno], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky Banky (dále jen„ Podmínky“), Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v dispozicích ke smlouvě. V nich se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno], a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 208 323,70 Kč převedla dne 29. 11. 2004 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet banka žalovaného písemně informovala a žádala jeho okamžité splacení do 30. 11. 2004. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná částka se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 30 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojených byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, a to s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 24. 7. 2019. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobci jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 100 496 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na pohledávku uhrazeno nic. Žalobce tedy požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 100 296 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč, úroků z úvěru ve výši 30 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 100 296 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 3 % p. a. z dlužné částky ve výši 100 496 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 100 296 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč, od 22. 6. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18. 7. 2022. Posouzení námitky promlčení, kterou vznesl žalovaný při prvním jednání soudu, ponechal žalobce na úvaze soudu. 2. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného práva. Poukázal na skutečnost, že splatnost vymáhané pohledávky nastala již dne 30. 11. 2004. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 26. 3. 2021 se žalovaným smlouvu o poskytování a využívání služeb v rámci [anonymizováno] (smlouvu o [anonymizováno]). Banka se zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Banka následně žalovanému poskytla úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu až do výše povoleného limitu. Žalovaný se zavázal dodržovat dispozice ke sjednaným produktům a službám. Dopisem ze dne 30. 11. 2004 sdělila [právnická osoba], žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek ruší poskytování produktu [anonymizováno]. Dluh žalovaného ve výši 208 323,70 Kč byl převeden na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 14. 12. 2004. Na dluh bylo následně uhrazeno dne 30. 3. 2005 – 642,60 Kč, dne 19. 4. 2005 – 6 741,49 Kč, dne 12. 1. 2006 – 100 643,61 Kč. Dluh poté činil 100 496 Kč (100 296 Kč jistina po splatnosti a 200 Kč poplatky). Pohledávka byla postoupena ze strany [právnická osoba] žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. Uvedená skutková zjištění učinil soud ze smlouvy o poskytování bankovních produktů, z dispozic ke smlouvě, z oznámení o otevření úvěrového účtu, z výpisu z účtu a ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou. 4. Při rozhodování ve věci soud postupoval dle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy, tj. dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. 5. Dle § 708 odst. 1, 2 obch. zák. se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. 6. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. 8. Dle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. 9. Dle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 10. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, když mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem, kterým byla [právnická osoba]. Banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr, a to formou povoleného přečerpání prostředků na účtu, který pro žalovaného banka vedla. Protože žalovaný neplnil závazky z úvěrové smlouvy, bylo poskytování daného produktu zrušeno a pohledávka banky byla převedena na nově zřízený úvěrový účet. K tomu došlo dne 30. 11. 2004. Právo banky tak mohlo být uplatněno u soudu poprvé dne 1. 12. 2004. K uplatnění práva však došlo až podáním žaloby v této věci dne 1. 12. 2022, tedy zjevně po uplynutí zákonné promlčecí doby. Žalovaný v tomto řízení vznesl námitku promlčení, a proto soud nemohl uplatněné právo přiznat. Proto byla žaloba zamítnuta. 11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náklady řízení. Tyto spočívají v nákladech právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně jde o odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednání soudu), která z hodnoty předmětu sporu 100 496 Kč činí 5 140 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky) a náhradu výloh po 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Soud žalovanému nepřiznal odměnu a náhradu výloh za 1 úkon právní služby, a to nahlížení do spisu dne 16. 10. 2023, které trvalo od 11.45 hod. do 12.15 hod. Ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s takovým úkonem právo na odměnu a náhradu výloh nespojuje. Zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 10 880 Kč, daň činí 2 284,80 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení žalovanému přiznáno 13 164,80 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.