9 C 88/2023 — Okresní soud v Trutnově

1. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 319/2022 se žalující , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, , domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 152 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představovala zákonný příspěvek nepojištěných za dobu od 14. 3. 2021 do 20. 10. 2021, kdy nebylo sjednáno pojištění k přívěsnému vozidlu s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg, , Anonymizováno, , jehož vlastníkem a provozovatelem byl v uvedeném období žalobce (v řízení sp. zn. , spisová značka, žalovaný). , právnická osoba, byla v uvedeném řízení zastoupena , tituly před jménem, , Anonymizováno, jako advokátkou. Žaloba byla vůči žalobci (v uvedeném řízení žalovanému) zamítnuta. Žalobce (v uvedeném řízení v postavení žalovaného) v průběhu řízení uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, a to vzájemným návrhem vůči , právnická osoba, (požadována částka 500 000 Kč), dále návrhem vůči společnosti , právnická osoba, ., u níž bylo původně pojištění odpovědnosti z provozu předmětného přívěsného vozidla sjednáno (požadována částka 500 000 Kč), a vůči žalované jako advokátce, která , právnická osoba, zastupovala (požadována částka 500 000 Kč). Zdejší soud svým rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , mimo jiné vyloučil věci týkající se nároků žalobce (v uvedeném řízení žalovaného) na náhradu nemajetkové újmy k samostatným řízením. Nárok vůči žalované tak byl nově projednáván v tomto řízení pod sp. zn. , spisová značka, .2. Žalobce i po vyloučení věci k samostatnému řízení na podané žalobě setrval. Podáním ze dne 7. 4. 2023 sdělil, že nově po žalované požaduje částku 50 000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že si žalovaná v řízení ve věci sp. zn. 9 C 319/2022 absolutně neprověřilo „holá fakta“ a reagovala až na podněty žalobce. K jednání soudu dne 30. 11. 2022 se žalovaná nedostavila, protože si dle žalobce byla naprosto jistá, že soud žalobě vyhoví. Při soudním jednání dne 22. 2. 2023 žalovaná trvala na tom, aby soud žalobě vyhověl, přestože žalobce doložil, a to i dokumenty, že se ničeho protiprávního nedopustil. Požadavek na zaplacení částky 50 000 Kč vůči žalované pak žalobce považoval „za výchovný prostředek, aby si při zastupování vždy prověřila klíčové dokumenty“.3. Při jednání soudu dne 15. 12. 2023 pak žalobce uvedl, že na podané žalobě, přestože žalovaná uvedla, že v případě zpětvzetí žaloby žalobcem se vzdá práva na náhradu nákladů řízení.4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalobce neuvádí, jaké duševní útrapy mu byly způsobeny a jakým konkrétním jednáním žalované mu měly být způsobeny. Žalobce toliko uvedl: „požadavek 50.000,- Kč považuji za výchovný prostředek“. Institut nemajetkové újmy a jejího odškodnění zcela jistě neslouží jako výchovný prostředek. Celková geneze sporu pramení z řízení vedeného soudem pod sp. zn. 9 C 319/2022, kdy žalovaná v této věci právně zastupovala svého klienta , právnická osoba, (, Anonymizováno, ). Rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , byla žaloba zamítnuta. Žalovaná v této věci postupovala toliko na základě pokynů svého klienta (, Anonymizováno, ) a rovněž v souladu s právními předpisy, zejména pak s ohledem na zákon o advokacii. Žalovaná neučinila nic protiprávního ani nemorálního, toliko jednala v souladu s procesními předpisy. Námitky žalobce, že se žalovaná jako právní zástupkyně (i) neúčastnila nařízeného ústního jednání, neboť si byla jista, že soud žalobě vyhoví, nebo (ii) že požadovala žalobě vyhovět a požadovala zaplatit pro sebe náhradu nákladů řízená, jsou námitkami zcela irelevantními a absurdními. Za určitých procesních okolností není povinností účastnit se nařízených ústních jednání a je notorietou, že soudy běžně rozhodují ve věcech, kdy se např. žádný z účastníků jednání neúčastní. Návrh na náhradu nákladů řízení je vždy vznesen před vyhlášením soudního rozhodnutí, přičemž žalovaná nemá a nemůže mít objektivní vědomost o tom, zda bude žalobě vyhověno či nikoliv. Žalobce koneckonců sám nepřímo potvrdil, že ze strany , Anonymizováno, , tedy ani žalované, mu nevznikla žádná újma, když v řízení pod sp. zn. 9 C 86/2023 vzal svou žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním: „, právnická osoba, postupovala dle regulí a z důvodu mylných informací pojišťovny Slávie.“ Pokud dle názoru žalobce postupovala , Anonymizováno, dle regulí, tak nelze shledat žádné pochybení ani na straně žalované.5. Při jednání soudu dne 15. 12. 2023 pak žalovaná dále doplnila, že , Anonymizováno, v původním řízení postupovala podle zákona o pojištění o odpovědnosti z provozu. Vycházela z informací předaných pojistitelem, přičemž žalovaná jako zástupkyně , Anonymizováno, nebyla oprávněna ani povinna tyto informace ověřovat. Žalobce byl v uvedeném řízení úspěšný, tudíž není důvod, pro který by mu měla vzniknout nemajetková újma. O případných nákladech vzniklých v původním řízení bylo rozhodnuto tak, že nebyly přiznány žádnému účastníku. Tím byla dle žalované celá záležitost vyřešena, nový spor je zcela bezpředmětný.6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, požadovala , právnická osoba, po žalobci (v uvedeném řízení žalovaném) zaplacení částky 1 152 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, , bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ode dne 14. 3. 2021 do dne 12. 10. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce požadoval částku 1 152 Kč (základ příspěvku, jehož denní sazba činí 4 Kč, za dobu, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 213 dnů, celkem ve výši 852 Kč, poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení ve výši 300 Kč). Soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 9 C 319/2022 – 59, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2023. Po skutkové stránce vzal soud za prokázané, že žalovaný měl na pojistném za období od 13. 10. 2020 do 12. 10. 2021 zaplatit společnosti , právnická osoba, . celkem 270 Kč. Žalovaný zaplatil pouze částku 216 Kč, která odpovídala pojistnému placenému v předcházejících letech trvání smluvního vztahu. Pojistitel žalovaného vyzval k doplacení částky 54 Kč s upozorněním, že pokud k doplacení nedojde ve stanovené lhůtě, pojištění zanikne. Tato výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, , byť v době jejího odeslání již pojistitel měl informaci o změně bydliště žalovaného (, adresa, ), i když šlo o informaci podanou v rámci výpovědi jiné pojistné smlouvy. Výzva tak žalovanému nebyla doručena, žalovaný se o nedoplatku pojistného nedozvěděl a pojištění zaniklo. Po právní stránce pak soud dovodil, že při striktně formálním posouzení věci by nemohl dospět k jinému závěru, než že k přívěsnému vozidlu nebylo v době od 14. 3. 2021 do 12. 10. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti a že požadavek žalobce na přiznání zákonného příspěvku nepojištěných je opodstatněný. Dle soudu však bylo třeba zohlednit i dobré mravy. Žalovaný nepochybně chtěl mít sjednáno u pojišťovny Slavia pojištění po celou dobu do 12. 10. 2021, a byl rovněž přesvědčen, že pojištění na toto období sjednáno je. To lze dovodit mj. i z toho, že žalovaný s časovým předstihem sjednal pojištění odpovědnosti na další období po 13. 10. 2021 u pojišťovny Kooperativa. Tato skutečnost svědčí o tom, že si žalovaný byl vědom zákonné povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti a chtěl tuto povinnost po celou dobu plnit. O tom, že došlo ke zvýšení pojistného na 270 Kč, se žalovaný z dopisu pojistitele ze dne 1. 8. 2020 nedozvěděl. Zavinění je třeba přičítat žalovanému, který předtím pojistiteli neoznámil změnu bydliště. V době, kdy pojistitel vymáhal nedoplatek pojistného ve výši 54 Kč, však již informaci o změně bydliště žalovaného k dispozici měl, byť šlo o informaci vztahující se k jiné pojistné smlouvě. Soud z uvedeného dovozuje, že pokud by pojistitel postupoval s náležitou pečlivostí, výzvu k doplacení pojistného ve výši 54 Kč by zaslal žalovanému i na jeho tehdejší adresu , adresa, . Dle soudu lze legitimně očekávat, že žalovaný by v takovém případě částku 54 Kč doplatil a spor by vůbec nevznikl. Soud považoval uplatněný nárok na zaplacení částky 1 152 Kč za odporující dobrým mravům také proto, že nedoplatek pojistného ve výši 54 Kč představoval pouhých 5 % z nově vymáhané částky. Proto soud žalobu zamítl. Náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Dále rozhodl, že věci týkající se nároků žalovaného na zaplacení částky 500 000 Kč , právnická osoba, , na zaplacení částky 500 000 Kč společností , právnická osoba, a na zaplacení částky 500 000 Kč , tituly před jménem, , Anonymizováno, se vylučují k samostatnému řízení.7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 86/2023 bylo zjištěno, že pod touto spisovou značkou bylo rozhodováno o nárok