15 C 267/2021 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Žalobkyně uvedla, že manželství účastníků, uzavřené dne 7.8.2004, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č.j. 15 C 136/2021-13 ze dne 19.7.2021, který nabyl právní moci téhož dne. K dohodě o vypořádání zaniklého společného jmění manželů doposud nedošlo. K vypořádání navrhla movité věci, závazky a nemovitosti uvedené shora s tím, že nesouhlasila s tím, že aby součástí masy společného jmění manželů nebyly i pozemky nabyté kupní smlouvou ze dne 21.3.2008, tj. za trvání manželství účastníků. Peněžní prostředky na úhradu kupní ceny ve výši 100 000,- Kč obdrželi od tety žalovaného , jméno FO, oba účastníci společně, neboť paní , jméno FO, věděla, že účastníci jako manželé chtějí koupit pozemek za účelem stavby rodinného domu.Žalovaný navrhl, aby do jeho výlučného vlastnictví byla přikázána nemovitost, rodinný dům č.p. , Anonymizováno, (postavený na pozemku parc.č. st. , Anonymizováno, jež je ve výlučném vlastnictví žalovaného), v k.ú. , adresa, , LV , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , vozidlo Volkswagen Golf, RZ , SPZ, , motocykl Suzuki, RZ , SPZ, a skútr Kentoya RZ , SPZ, a do výlučného vlastnictví žalobkyně, movitá věc, osobní automobil Toyota Yaris, RZ , SPZ, s tím, že žalovaný uhradí zůstatky úvěrů poskytnutých , právnická osoba, . a Státním fondem rozvoje bydlení a žalobkyni vyplatí vypořádací podíl ve výši 1 244 011,76 Kč. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by součástí vypořádání měly být i pozemky nabyté kupní smlouvou ze dne 21.3.2008, neboť tyto zakoupil sám za výlučné prostředky získané darem.Soud ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 15 C 267/2021-88; vyšel z toho, že předmětem vypořádání učinili oba účastníci shora uvedené společné věci a závazky a nebylo mezi nimi sporu o tom, kterému z nich mají být jednotlivé věci a závazky přikázány. Žalobkyně se s žalovaným shodli rovněž na ceně věcí movitých i na výši zůstatků obou úvěrů. Ve vztahu k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , na němž je vystavěn rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , měl okresní soud za prokázané, že tento stavební pozemek (a též k němu přilehlý pozemek parc. č. , hodnota, ) nabyl pouze žalovaný z výlučných prostředků poskytnutých mu jeho tetou, a to kupní smlouvou ze dne 21. 3. 2008 za cenu 100 000 Kč. Na základě v řízení zpracovaného znaleckého posudku soud zjistil, že celková cena souboru nemovitostí (pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , na něm stojící stavby č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , hodnota, ) činí 6 440 000 Kč, přičemž hodnota pozemků (bez stavby) činí 2 308 670 Kč. S ohledem na to a další v rozhodnutí popsané skutečnosti soud rozhodl shodně jako nyní, tj. tak, jak je uvedeno ve výroku výše, s tím rozdílem, že vypořádací podíl činil 953 165,50 Kč.Citované rozhodnutí bylo posléze zrušeno odvolacím soudem s tím, že soud řádně neobjasnil, zda pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, jsou či nejsou součástí SJM. Připomenul, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení dotvrdila, že se ze strany třetí osoby jednalo o dar oběma manželům. Odvolací soud dodal, že „Uváděla-li však, že se považovala za obdarovanou, protože „v době darování byla manželkou žalovaného“ (byli rodinou), lze již nyní uvést, že toto tvrzení není bez dalšího pro závěr o žalobkyni jako příjemci daru způsobilé. Darování je dvoustrannou smlouvou a jeho pojmovým znakem je projev vůle dárce a obdarovaného. Z pouhé skutečnost, že obdarovaný byl ženatý, nelze bez dalšího dovozovat, že dar byl dárcem směřován také vůči jeho manželce.“ Dále bylo okresnímu soudu vytknuto, že se nijak nevypořádal s tvrzením žalobkyně, že pokud byl pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného, byly za trvání manželství ze společného majetku na tento pozemek vynaloženy finanční prostředky a provedením investic ze společných prostředků došlo ke zhodnocení pozemku.Dle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že pozemky nabyté kupní smlouvou v roce 2008 považuje za majetek náležející do společného jmění manželů, když finanční prostředky ve výši 100 000,- Kč obdrželi od paní , jméno FO, oba účastníci společně, neboť paní , jméno FO, věděla, že účastníci jako manželé chtějí koupit pozemek za účelem výstavby domu. U samotného aktu darování žalobkyně přítomna nebyla. K investicím ve prospěch pozemků žalobkyně uvádí, že za trvání manželství byly na pozemcích vybudovány vodovodní přípojka, elektro přípojka, dvoukomorový septik s odvodními trubkami k zasakování.Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. účinného v době uzavření kupní smlouvy (čl. 6-7 spisu) - tvoří společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.Podle § 144 obč. zák. platí, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. září 2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004 uvedl: „Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2727/99). Na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které i v takovém případě věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností.“ - shodně jako rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3070/2021.V posuzovaném případě žalobkyně prokázala, že pozemky p.p.č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byly nabyty kupní smlouvou jedním z manželů (žalovaným) za trvání manželství. Bylo na žalovaném, aby prokázal skutečnosti, pro které jsou tyto z režimu společného jmění manželů vyloučeny. Žalovaný odkázal jednak na výpověď své matky , jméno FO, , která uvedla, že teta žalovaného byla bezdětná, k žalobkyni neměla důvěru a prostředky darovala v červenci 2007 výhradně synovi (žalovanému) za účelem výstavby domu. Dárkyně - , jméno FO, - zemřela 2.9.2007 (úmrtní list čl. 114 spisu). U předání peněz proto byl také jen syn, pokud by prostředky chtěla teta darovat oběma manželům společně, učinila by tak, neboť byla zásadová (pozn. soudu: matka žalovaného byla v průběhu řízení slyšena 2x – dne 5.9.2022 a 25.5.2023). Z výpovědi , jméno FO, , sestry žalobkyně, nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti týkající se darování částky 100 000 Kč. Sama žalobkyně potvrdila, že pozemky byly zakoupeny za prostředky od tety žalovaného a že u samotného předání daru (peněz) přítomna nebyla. To, že se jednalo o společný dar dovozovala z toho, že byli manželé, teta to věděla (měla ji ráda) a měli rodinu.V daném případě bylo nesporné to, že pozemky získané kupní smlouvou ze dne 21.3.2008 byly zakoupeny za částku získanou darem od paní , jméno FO, . Spor byl o to, zda se jednalo o dar poskytnutý oběma manželům nebo jen žalovanému. Soud z provedeného dokazování uzavřel, že se nejednalo o dar poskytnutý oběma účastníkům a to z následujícího důvodu. Dárkyně byla zřejmě běžnou důchodkyní, žila sama a částka 100 tis. Kč byla pro ni zajisté dosti významnou částkou, na kterou musela dlouho šetřit. Rozhodla-li se tuto částku darovat, jednalo se z jejího pohledu o natolik zásadní rozhodnutí, že jej nepochybně činila ve vztahu k osobě, která má být obdarována – tím byl žalovaný. Konečně soud dodává, že darování „v rodině“ a jeho režim, který se po letech v řízeních o vypořádání společného jmění manželů řeší, je poměrně častou otázkou, kterou soudy hodnotí. Přirozené je to, že vůle obdarovat směřuje zpravidla k osobě dárci pokrevně či jinak nejbližší (k synovi, synovci, vnukovi, atd.) a že dárce v době darování někdy ani nemusí nutně řešit právní důsledky, které jeho dar v budoucnu bude mít a jak bude posuzován (často v době, kdy již tento nežije). Výpomoc bližních zpravidla směřuje ke zlepšení podmínek pro budoucí život svým „mladším“ příbuzným. Skutečnost, že se tito nacházejí v partnerském či manželském svazu, není pro ně často ro