30 C 223/2023 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 8. 2023 domáhal po žalované vydání obrazů (konkrétně oleje od malíře Aloise Kalvody, dvou pastelů od malíře Bohumíra Dvorského, oleje a pastelu od malíře Jana Sedláčka, tempery od Ericha Kaizra a čtyř dalších blíže neurčených obrazů) s odůvodněním, že ve spisu o pozůstalosti po otci žalobce , jméno FO, , zemřelém dne 11. 10. 2014, byla obsažena závěť sepsaná dne 18. 3. 1998, v níž zůstavitel uvedl, že svému synovi , jméno FO, nechal u jeho matky , tituly před jménem, , jméno FO, dary v artefaktech (tj. zmíněné obrazy) a matka tuto skutečnost potvrdila. Uvedené dary zanechal otec žalobce u jeho matky po rozvodu manželství v době, kdy byl žalobce nezletilý a matka byla jeho zákonným zástupcem. Matka žalobce obrazy pověsila na stěny ve svém domě v Trutnově. Žalobce nabyl zletilosti dne 23. 12. 1976, poté se osamostatnil, neměl však prostory, kam by obrazy zavěsil. Obrazy zůstaly na původním místě u matky žalobce až do její smrti, kde plnily svůj účel. Žalobcova matka , tituly před jménem, , jméno FO, zemřela dne 11. 8. 2020. Ve spisu o pozůstalosti jsou obsaženy dvě listiny o vydědění žalobce, jeho manželky i potomků. Pozdější listinou je notářský zápis z 28. 2. 2012, kterým matka ustanovila dědičkou veškerého svého majetku žalovanou a žalobce opět vydědila. S obsahem závěti otce žalobce se dne 22. 7. 2016 seznámil advokát žalobce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, v té době již žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Závěť otce žalobce je jediným dokladem dokazujícím, že obrazy specifikované v závěti jsou vlastnictvím žalobce a byly započteny do povinného dílu žalobci. Do nabytí zletilosti žalobce byla matka žalobce, jíž byl žalobce svěřen do výchovy, povinna spravovat majetek žalobce s péčí řádného hospodáře. Po nabytí zletilosti žalobce měla matka žalobce povinnost obrazy pečlivě opatrovat a to až do své smrti dne 11. 8. 2020. Úmrtím matky účastníků skončila úschova žalobcových obrazů, na žalovanou jako jedinou dědičku povinnost úschovy obrazů nepřešla. Žalovaná převzala veškerý majetek po zesnulé matce včetně obrazů, ač věděla, že specifikované obrazy jsou vlastnictvím žalobce a nejsou součástí majetku zesnulé matky. Žalovaná žalobci jeho obrazy nevydala, tím se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná dědictví převzala nejpozději do konce roku 2022, ve stejném okamžiku se obohatila o obrazy ve vlastnictví žalobce, o čemž věděla. Pro případ, že by vydání obrazů žalovanou nebylo možné, požadoval žalobce po žalované zaplacení peněžité náhrady ve výši desetinásobku hodnoty obrazů v roce 1976, která podle přesvědčení žalobce odpovídá nárůstu hodnoty obrazů za uplynulých 47 let.2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že žádný z nároků uplatňovaných proti ní žalobou neuznává ani zčásti. Konstatovala, že není schopna rozpoznat, jaké obrazy by vlastně podle žalobního tvrzení měla mít ve své dispozici na podkladě výsledků pozůstalostního řízení po matce , jméno FO, . Žalovaná tedy namítla neurčitost a nesrozumitelnost žalobního petitu v té části, v níž se žalobce domáhá vydání obrazů. Zdůraznila, že vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažených v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Žalobcem formulovaný petit je vadný. Domáhá-li se žalobce vydání věcí, je povinen zcela jednoznačně označit a specifikovat každý z obrazů, jejichž vydání se na žalované domáhá, a to tak, aby je nebylo možné zaměnit s věcmi jinými. Způsob, jakým žalobce ve své žalobě označuje jednotlivé obrazy, je absolutně nedostatečný, již jen z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti žalobního petitu je na místě žalobu zamítnout. Žalovaná označila za pochybná tvrzení žalobce ohledně jeho vlastnického práva k věcem, jejichž vydání je požadováno. Z tvrzení žalobce v podstatě vyplývá jen tolik, že vlastnické právo k jakýmsi konkrétně nespecifikovaným obrazům měl nabýt darováním ze strany svého otce , jméno FO, , nar. 24. 03. 1929, zemř. 11. 10. 2014. K tomu žalobce cituje část závěti zůstavitele , jméno FO, , která měla být sepsána dne 18. 3. 1998. Dále žalobce pak již jen tvrdí, že jeho otec tyto dary měl zanechat u žalobcovy matky po rozvodu jejich manželství v době, kdy byl žalobce ještě nezletilým; zletilosti žalobce nabyl dne 23. 12. 1976. Samotná taková tvrzení jsou podle žalované absolutně nedostatečná a žalobce k nim ani nenavrhuje jakékoliv důkazy. Je proto na žalobci, aby za tohoto stavu tvrdil další rozhodné skutečnosti k údajnému darování, tedy aby , právnická osoba, dostatečně určitě a srozumitelně specifikoval předmět(-y) daru, aby takové právní jednání konkrétně zařadil časově a označil další okolnosti tvrzeného právního úkonu (právního jednání), když není třeba zřejmé, zda mělo jít o reálné darování, nebo slib, resp. tehdy o nabídku daru. Žalobce nijak neprokazuje své tvrzení o tom, že obrazy, pokud by je žalobce prvně řádně specifikoval, měly bezprostředně po jejich údajném darování žalobci zůstat v úschově jeho matky. I kdyby žalobce v průběhu řízení odstranil žalovanou namítané vady žaloby, jeho žaloba je nedůvodná i věcně. Žalovaná nemá a nikdy neměla žádné obrazy, které by nabyla z pozůstalosti po své matce, , jméno FO, , nar. 25. 2. 1933, zemř. dne 11. 08. 2020, po které byla jedinou dědičkou dědící podle závěti. Do pozůstalosti nebyly zahrnuty žádné obrazy či jiná výtvarná díla, žalovaná z pozůstalosti žádnou takovou věc nenabyla. Podobně tak ani za života své matky od ní žalovaná žádné obrazy neobdržela, ani jí žádné takové věci nebyly nikdy matkou svěřeny do úschovy či jiné držby. Žalované ostatně není nic známo ani o tom, že by její zesnulá matka měla mít někdy ve své držbě nějaké obrazy, které by měly patřit žalobci, resp. že by měla být detentorem takových věcí. Taktéž proto je žaloba na vydání věcí nedůvodná, stejně jako nelze považovat za důvodné jakékoliv odvozované peněžní nároky (když navíc by podle současných žalobních tvrzení zůstávalo spornou otázkou, zda by takový nárok měl být kvalifikován jako bezdůvodné obohacení).3. Ze spisu o pozůstalosti po otci žalobce , jméno FO, , vedeném Okresním soudem v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 1661/2014, vzal soud za prokázané, že otec žalobce sepsal dne 18. 3. 1998 platnou závěť, z níž bylo po úmrtí zůstavitele vycházeno. Závěť obsahuje mimo jiné prohlášení pořizovatele , jméno FO, , že svému synovi , jméno FO, (tj. žalobci) nechal u jeho matky , tituly před jménem, , jméno FO, dary v artefaktech a sice olej od akademického malíře , jméno FO, v ceně 80 000 Kč, dva pastely od akademického malíře Bohumíra Dvorského v ceně 20 000 Kč, olej a pastel od akademického malíře Jana Sedláčka v ceně celkem 15 000 Kč a další 4 obrazy, na které si nevzpomíná. Dále temperu od Ericha Kaizra v ceně 15 000 Kč. Matka tuto skutečnost potvrdila. Závěť nezmiňuje žádné podrobnější okolnosti darování, tedy ani dobu, kdy k darování mělo dojít. Ve spisu o pozůstalosti po otci žalobce , jméno FO, sp. zn. 15 D 1661/2014 je založeno prohlášení žalobce o omezení osobní svobody, z něhož vyplývá, že žalobce je na osobní svobodě omezen od 16. 3. 2013. Prohlášení bylo potvrzeno Vězeňskou službou České republiky.4. Matka účastníků , tituly před jménem, , jméno FO, zemřela dne 11. 8. 2020, řízení o pozůstalosti bylo vedeno u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 D 845/2020. Ve spise je obsažena je rukou psaná listina o vydědění ze dne 12. 4. 2010, kterou , tituly před jménem, , jméno FO, vydědila svého syna – žalobce, jeho manželku i jeho potomky. Jako důvod vydědění uvedla, že syn o ni neprojevuje zájem, navíc si výslovně nepřeje a zakázal matce styk s ním a celou jeho rodinou. Notářským zápisem sepsaným dne 28. 2. 2012 , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , notářem se sídlem v Trutnově, obsahujícím závěť a listinu o vydědění, ustanovila , tituly před jménem, , jméno FO, dědičkou veškerého svého majetku žalovanou a opět vydědila žalobce. V popisu důvodů vydědění je kromě jiného uvedeno, že , tituly před jménem, , jméno FO, telefonicky kontaktovala syna , jméno FO, po jeho padesátinách (23. 12. 2008) a vytýkala mu, že v kasinu za jednu noc prohrál částku alespoň 100 000 Kč, na kterou ona šetřila několik roků. Při tomto telefonátu jí syn sdělil, že si nepřeje, aby jej nebo kohokoli z jeho rodiny jakýmkoliv způsobem kontaktovala a tím obtěžovala. Od té doby ji syn žádným způsobem nekontaktoval.5. Předžalobní výzvou ze dne 24. 7. 2023 a reakcí žalované ze dne 7. 8. 2023 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k vydání uměleckých děl uvedených v závěti , jméno FO, s odůvodněním, že tato díla náleží žalobci a matka účastníků je po dobu svého života měla pouze v úschově. Žalovaná na tuto výzvu sdělila, že obrazy uvedené v dopise nikdy nevlastnila a nic o nich ani neví, nebyly ani součástí dědického řízení.6. Ze shora popsaných zjištění a na základě skutečností, které mezi účastníky nebyly sporné, učinil soud te