30 C 361/2023 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 10.079,60 Kč se zákonným úrokem z této částky od 25. 2. 2022 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne 23. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24. 2. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6.000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4.079,60 Kč, který byl splatný dne 24. 2. 2022. Žalobce popsal způsob poskytování úvěru původním věřitelem s tím, že peněžní prostředky byly žalovanému prokazatelně poskytnuty, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 6. 2023 mezi společností , právnická osoba, . jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako novým věřitelem. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 23. 8. 2023.2. K úvěruschopnosti zájemce o úvěr žalobce uvedl, že poskytovatel úvěru provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, nedošlo přitom k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. K prokázání posuzování úvěruschopnosti nenavrhl žalobce žádné další důkazy. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena.3. Žalovanému byla uložením s účinností dne 15. 1. 2024 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalobce již v žalobě souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.4. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 31. 1. 2024.5. Na základě předložených důkazů (potvrzení o platbě částky 6.000 Kč dne 23. 11. 2021 ve prospěch účtu žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky i předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, částka 6.000 Kč. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 6.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce přistoupil pouze k lustraci žalovaného v příslušných registrech, jinak úvěruschopnost žalovaného neprověřoval. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 11. 2021 podle § 87 ZSÚ neplatná, soud k této absolutní neplatnosti přihlédl. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy poplatku v částce 4.079,60 Kč plnícího funkci úroků. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 6.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř.11. Soud žalobu zamítl co do částky 4.079,60 Kč (předmětem řízení byla částka 10.079,60 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 6.000 Kč), neboť žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaného v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části předčasně požadovaných úroků z prodlení (výrok II).12. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud rozhodl o zamítnutí části uplatněného nároku na sjednaný poplatek a na část úroku z prodlení. Žalobce byl v řízení úspěšný z 60 %, neúspěšný ze 40 %, podle míry úspěchu mu vzniklo právo na 20 % vynaložených nákladů řízení. V případě plného úspěchu žalobce ve věci by mu byl žalovaný povinen nahradit náklady v částce 2.252 Kč tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč, a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Soud žalobci přiznal