6 C 23/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 13. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 30 908 Kč, která sestávala z dlužné jistiny 25 000 Kč a smluvního úroku 5 908 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 908 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení. K odůvodnění návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným byla dne 15. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. 520866003, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v původní výši 20 000 Kč. Žalovaný následně úvěr opakovaně navýšil na celkovou částku 25 000 Kč, která měla být vrácena spolu se sjednaným úrokem nejpozději dne 14. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz, na které si žalovaný vybral dostupné parametry tj. výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Poté byl žalovaný seznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Variabilním symbolem identifikujícím veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo číslo smlouvy. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Dle obchodních podmínek odst. 7.11. a 7.12. byl poskytovatel úvěru oprávněn nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Původní věřitel žalovanému vyplatil převodem na bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Svou pohledávku za žalovaným postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný do současné doby na dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl opakovaně upomínán včetně předžalobní upomínky. Žalobkyně nedisponuje doklady k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby byl její nárok v části jistiny žalované částky posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. K jednání konanému dne 28. 2. 2024 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Ve věci bylo provedeno dokazování smlouvou o úvěru č. ze dne 15. 1. 2023 č. 520866003, smlouvami o navýšení úvěru ze dne 18. 1. 2023, výpisy z účtu žalobkyně, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 17. 8. 2023. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 15. 1. 2023 byla uzavřena smlouva o úvěru č. 520866003 mezi věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, a dlužníkem tj. žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě identifikován uvedením jména, příjmení, data narození, rodného čísla, místa bydliště, e-mailové adresy a čísla OP. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 15. 1. 2023 úvěr v částce 20 000 Kč, kterou téhož dne zaslal žalovanému na jím označený účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem celkem ve výši 24 600 Kč do 14. 2. 2023. Dne 18. 1. 2023 žalovaný poskytnutý úvěr postupně navyšoval a to na částku 21 500 Kč, 22 500 Kč, 23 700 Kč a 25 000 Kč, přičemž právní předchůdce žalobkyně požadovaná navýšení žalovanému zaslal na označený účet. Celková částka úvěru tak byla sjednána ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku původnímu věřiteli vrátit včetně úroku 5 908 Kč tj. celkem částku 30 908 Kč do 14. 2. 2023. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala žalobkyně nahlížením do insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Dle žalobkyně žalovaný na úvěr nic nezaplatil. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě se nevyjádřil, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr něco uhradil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku nic nezaplatil ani poté, kdy k tomu byl vyzván předžalobní výzvou.4. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky na dálku dne 15. 1. 2023 a na základě opakovaného navýšení ze dne 18. 1. 2023 celkem částku 25 000 Kč. Podle označení žalovaného se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V aktuálním rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Nelze mít za to, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. V konkrétním případě žalobkyně nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možné zjistit, z jakých údajů původní věřitel při poskytování úvěru vycházel, tj. jaké byly osobní, rodinné, finanční a majetkové poměry žalovaného (osobní stav, počet vyživovací povinností, zaměstnání, výše příjmu, charakter bydlen, obvyklé výdaje apod.), ani důkazy, kterými by prokazovala, že její právní předchůdce ověřoval údaje poskytnuté žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů, osobních poměrů apod., když dle svého v