9 C 231/2024-36 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 30. 4. 2024 a po částečném zastavení řízení, o němž zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 10. 5. 2024, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 053,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 993,94 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 617,15, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne 16. 3. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238766077. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 17 118 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč (úroková sazba 24,81 % p. a. sjednaná na straně 2 smlouvy), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 495 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 14. 6. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka z jeho strany byla zaplacena dne 16. 3. 2022. Žalovaný dlužil na jistině 14 500 Kč a na poplatku 14 553,60 Kč. Žalovaný následně na dluh nic nezaplatil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 29 053,60 Kč (jistina 14 500 Kč a poplatky 14 553,60 Kč). Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu. V případě úroku žalobce po částečném zpětvzetí požadoval úrok v sazbě odpovídající ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.2. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.3. Žalovaný při jednání dne 2. 10. 2024 nesporoval, že smlouvu se žalobcem uzavřel a že smluvní závazky řádně neplnil. Připustil tak existenci dluhu. Požádal, aby mu bylo umožněno dluh splácet po 1 000 Kč měsíčně s tím, že není schopen dlužnou částku uhradit jednorázově.4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, /, Anonymizováno, , IČ , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 16. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného, zjištěné údaje zaznamenal do tzv. zákaznické karty. Vycházel z toho, že příjmem žalovaného je mzda, jejíž výši ověřil z výplatních pásek. Celkem příjem činil 22 561 Kč čistého. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 64 týdenních splátek po 495 Kč a poslední splátku 438 Kč, celkem tedy 32 118 Kč. Částka 17 118 Kč byla představována úrokem 9 817 Kč (dle smlouvy šlo o zápůjční úrokovou sazbu ve výši 88 %, která byla pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3 851 Kč, dále pojistným 1 950 Kč. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle článku 9.1. těchto podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvala ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, ze zákaznické karty a z tabulky umoření.5. Původní věřitel postoupil uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 21. 9. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 29. 9. 2023. V něm je specifikována výše pohledávky na 40 129,21 Kč. V předžalobní upomínce ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové částky 35 414,78 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání.6. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.9. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.10. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem , právnická osoba, Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.15. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a společností , právnická osoba, jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny (viz zákaznická karta). Právní předchůdce žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.16. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 88 % p. a. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 88 % p. a., a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je již dle soudu nepřiměřený. Této skutečnosti si patrně byl vědom i sám žalobce, který v žalobě požadoval úrok v sazbě 24,81 % p. a., po částečném zpětvzetí úrok v sazbě 15 % p. a. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Skutečnost, že žalobce v tomto řízení požadoval úrok nižší, nemůže být důvodem pro přiznání takto požadovaného úroku. Jestliže se k ujednání o úroku podle ust. § 1815