30 C 26/2026-40 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně za dobu od 6. 10. 2025 do zaplacení, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 163052 („smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran dne 16. 4. 2025. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 3 125 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 6. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 6. 2025, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 7. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Ani přes zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 6. 2025. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení (viz zesplatnění ze dne 21. 9. 2025). Žalovaný následně nic neuhradil. Žalobkyně požadovala částku 12 500 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru a náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Dne 21. 9. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (jistiny úvěru, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 5. 10. 2025. Žalovaný ani poté neplnil, proto byla podána žaloba v této věci.2. Žalovanému byla uložením s účinnosti dne 23. 2. 2026 doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 25. 3. 2026.4. Po provedeném dokazování vzal soud obsahem listin, které předložila žalobkyně, za prokázané následující skutečnosti: Účastníci uzavřeli dne 16. 4. 2025 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo 163052. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč. Žalovanému měla být poukázána uvedená částka do 10 pracovních dnů po nabytí účinnosti smlouvy na žalovaným označený účet č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců. Úvěr tak byl splatný do 15. 4. 2026. Byla sjednána úroková sazba ve výši 25 % měsíčně, RPSN činila 1 356 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 3 125 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal splatit 50 000 Kč (jistina 12 500 Kč a úroky 37 500 Kč). Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vznikl poskytovateli nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele a nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnou lhůtou k plnění, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech. Žalobkyně dále získala od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích, podrobně zkoumala jeho náklady na splátky ale také např. na sázení a hazardní hry. Součástí předsmluvních informací ke smlouvě o úvěru byl přehled předepsaných splátek (listina nazvaná tabulka umoření). V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaný žalobkyni poukázal částku 1 Kč jako tzv. verifikační platbu. Částka 12 500 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 16. 4. 2025. Dne 20. 6. 2025 byla žalobkyní žalovanému zaslána upomínka č. 1 s výzvou k úhradě částky 3 125 Kč, která byla splatná dne 15. 6. 2025. Dne 5. 7. 2025 byla žalobcem žalovanému zaslána upomínka č. 2 s výzvou k úhradě částky 3 125 Kč, která byla splatná dne 15. 6. 2025. V souvislosti se zesplatněním úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celkové částky 27 720 Kč (jistina 12 500 Kč, kapitalizovaný úrok 10 000 Kč, náklady na upomínkování 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 4 220 Kč). Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z přílohy této smlouvy nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z předsmluvních informací, z výpisů z registrů, z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z upomínek před zesplatněním a z předžalobní výzvy ze dne 21. 9. 2025).5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích. Osoba žalovaného byla ověřena rovněž v příslušných registrech. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.10. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Žalovanému byl poskytnut úvěr v nominální výši 12 500 Kč. Žalovaný se přitom zavázal splatit dle úvěrové smlouvy celkem 50 000 Kč, tedy vedle dlužné jistiny rovněž úrok ve výši 25 % měsíčně, tj. 300 % ročně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně, v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci byl sjednán úrok 25 % měsíčně, který soud považuje za nepřiměřeně vysoký. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy soud dovodil, že smlouva je neplatná z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, dále pak pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly.11. Po posouzení smluvních ujednání v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku, a to z důvodu zjevné nevyváženosti vzájemných práv a závazků smluvních stran. Bylo-li žalobkyní plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na její úkor vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 12 500 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že z uvedené částky žalobkyni cokoliv vrátil. Soud tudíž dovodil, že žalobkyně má z titulu be