30 C 33/2026-37 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že s žalovaným dne 9. 12. 2024 ústně uzavřela smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Žalobkyně po ověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému na základě smlouvy úvěr ve výši 62 000 Kč, který se žalovaný zavázal jednorázově čerpat do 17. 12. 2024 a jistinu úvěru spolu se sjednanými úroky jednorázově splatit k 25. 11. 2029. Doba trvání úvěru byla stanovena na 60 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně, hodnotou RPSN 21,43 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 622 Kč, splátka byla splatná vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tím se dopustil porušení smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Tímto omisivním jednáním žalovaného došlo podle všeobecných obchodních podmínek k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 17. 09. 2025 dopis se sdělením, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalovaného požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu pro zaplacení do 5. 11. 2025, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku 6 410,69 Kč, kterou žalobkyně v plném rozsahu započetla na jistinu.2. Žalobkyně s odkazem na obsah rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, uvedla, že i kdyby soud posoudil uplatněný nárok pouze jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, má žalobkyně nárok i na zákonný úrok z prodlení z nedoplatku dlužné jistiny. Žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku odeslanou dne 6. 11. 2025, proto se žalobkyně musela se svou pohledávkou obrátit na soud.3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal, soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud vzal na základě listin, které předložila žalobkyně, za prokázané následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dálkovým přístupem dne 9. 12. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které mu za sjednaných podmínek poskytla peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč na dobu 60 měsíců se splatností do 25. 11. 2029 a výpůjční úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně. Výše měsíční splátky činila 1 622 Kč. Lhůta k čerpání úvěru končila 17. 12. 2024, úvěr byl poskytnut jednorázově na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 9. 12. 2024. V historickém výpisu je načerpání úvěru uvedeno pod kódem TC51. Veškeré platby žalovaného jsou v historickém výpisu označeny pod kódy transakcí TC11, TC16 a TC17. Za období od 9. 12. 2024 do 10. 4. 2025 žalovaný podle výpisu uhradil věřiteli celkovou částku 6 410,69 Kč, což odpovídá tvrzení žalobkyně v podaném návrhu.6. Z doplnění žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 3. 3. 2026 a z reportu průběhu schválení soud zjistil, že banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného v rámci svého ekonomického modelu. Za tímto účelem mj. prověřovala, zda vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení či exekuce nebo zda není evidován v registrech BRKI, NRKI či SOLUS, přičemž dospěla k závěru, že lze úvěr poskytnout. Vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného ze závislé činnosti v částce 20 000 Kč, který žalovaný doložil pouze čestným prohlášením. Žalovaný uvedl, že nemá děti, bydlí u rodičů, jeho náklady na bydlení činí 500 Kč, výdaje domácnosti jsou 1 500 Kč a ostatní jeho výdaje 1 000 Kč.7. Soud již v průběhu přípravy jednání žalobkyni upozornil, že podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Vyzval proto žalobkyni k doložení listin, které byly při uzavírání smlouvy žalovaným předloženy pro potřeby posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Žalobkyně při jednání dne 24. 3. 2026 sdělila, že nedisponuje žádným důkazem o výši příjmu žalovaného před uzavřením smlouvy s výjimkou jeho čestného prohlášení.8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 12. 2024 částku 62 000 Kč. Účastníci nepochybně směřovali k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalobkyně se spokojila s tvrzenou a průkazným způsobem neosvědčenou výší jeho příjmů. Smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil soud podle § 87 ZSÚ jako neplatnou. V projednávaném případě soud vychází z toho, že žalobkyně pro účely tohoto soudního řízení provedla zápočet žalovaným uhrazené částky 6 410,69 Kč výlučně na jistinu. Žalobkyně se nedomáhala žádných jiných nároků z neplatné smlouvy (smluvních úroků, poplatků atd.), požadovala pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou 62 000 Kč a částkou, kterou jí žalovaný vrátil v období od 9. 12. 2024 do 10. 4. 2025. Na možnost posouzení uplatněného nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně poukázala již v žalobě.9. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný vrátil více, než žalobkyní zohledněnou částku 6 410,69 Kč. Soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení uplatněnou částku 55 589,31 Kč (62 000 Kč mínus 6 410,69 Kč). Žalobě, která byla podána důvodně, soud vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, přičemž do prodlení se žalovaná dostala marným uplynutím lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k zaplacení dluhu. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.10. Výrok o nákladech se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 224 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k úhradě před podáním žaloby, sepis a podání žalobního návrhu, účast u jednání) po 3 340 Kč včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč (celkem 15 160 Kč), dále náhrada za promeškaný čas za každou půlhodinu ve výši 150 Kč (celkem 8 půlhodin strávených na cestě – 1 200 Kč) a cestovné za cestu k jednání z Prahy do Trutnova a zpět o celkové vzdálenosti 314 km osobním vozidlem se spotřebou 5,7 l paliva/100 km a cenou benzínu 34,70 Kč/litr. Cestovné bylo vypočteno v souladu s předpisy o cestovních náhradách na částku 2 474 Kč. DPH ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad, náhrady promeškaného času a cestovného činí 3 955 Kč. Náklady v celkové výši 25 013 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí zástupci žalobkyně.11. Lhůty k plnění soud v obou výrocích stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení neshledal soud důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k povolení splátek.