3 C 201/2021-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně podala dne [datum] návrh na zvýšení výživného na částku 4 000 Kč počínaje [datum] do budoucna. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaný je jejím otcem. Žalobkyně od září [rok] nastoupila na [ulice] akademii, Vyšší odbornou školu a Jazykovou školu v [obec]. Žalovaný přispíval na výživné částkou 2 500 Kč měsíčně na základě rozsudku zdejšího soudu z roku [rok]. Od té doby nebylo výživné navyšováno. Mimo výživné dostala žalobkyně od žalovaného za poslední rok malý dárek k narozeninám, svátku a na Vánoce. V souvislosti se studiem jí vznikají měsíční výdaje na jízdné 300 Kč/měsíc, tarif telefonu 500 Kč/měsíc, tisk učiva 200 Kč/měsíc, na stravu 2 000 Kč/měsíc a na náklady v domácnosti 1 500 Kč/měsíc. Mimoto měla výdaje na zakoupení kalkulačky ze 279 Kč a na kosmetiku vynakládá cca 500 Kč měsíčně mimo jiné z důvodu výživy vlasů, neboť trpí vypadáváním. Školné na půl roku činilo 1 500 Kč, na další pololetí bude školně cca 1 000 Kč. Očekává, že do konce školního roku budou i ve škole placené akce, jako např. exkurze. Dle jejího názoru jsou příjmy žalovaného aktuálně cca 30 000 měsíčně. Mimo žalobkyni má žalovaný vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem. Žalobkyně navrhla zvýšení na 4 000 Kč od [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručována v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. na adresu vedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Soud ze spisu zdejšího soudu č.j. [spisová značka] zjistil, že naposledy bylo výživné upravováno rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], kterým bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 2 500 Kč, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem počínaje od [datum] do budoucna. Soud tehdy vycházel ze zjištění, že žalovaný měl příjem v září 2012 částku 14 473 a v říjnu 2012 částku 13 311Kč. 4. Soud dále ze zprávy zaměstnavatele žalovaného zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], a to od [datum] s průměrným příjmem za období leden [rok] září [rok] ve výši 27 826 Kč. Ze zprávy však také soud zjistil, že žalovaný měl v průběhu leden – červen [rok] opakovaně neodpracované dny z důvodu neomluvené absence. Pokud žalovaný pracoval dle běžných pracovních dnů, pak jeho příjem činil 32 944 za červenec [rok] a 31 503 Kč za srpen [rok]. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný má vedle žalobkyně další dvě děti, a to dceru [jméno], [datum narození] a syna [jméno], [datum narození]. 5. Z potvrzení o studiu [ulice] akademie, Vyšší odborná školy a Jazyková školy v [obec] soud zjistil, že žalobkyně nastoupila dne [datum] do prvního ročního prezenčního studia, které má být tříleté. Z potvrzení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vynaložila v souvislosti se studiem od září [rok] celkem 2 200 Kč. 6. Jelikož se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil, nebyl proveden jeho výslech. <i>7. Podle § 911 z.č. 89/2012 S b. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>8. Podle § 913 odst. 2 věta první o.z. platí při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda neodstupuje nepřiměřená majetková rizika.</i> <i>9. Podle § 163 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) platí rozsudek odsuzující k plní v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, kterou jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 10. Při právním hodnocení věci se soud dle § 163 o.s.ř. zabýval tím, zda žalobkyně prokázala podstatnou změnu poměrů odůvodňující změnu výživného a konstatoval, že tato změna byla prokázána tím, že žalobkyni od posledního soudního rozhodnutí v roce 2012 vzrostly výdaje v souvislosti s nástupem na vyšší odbornou školu od září 2021. Nárůst v potřebách prokazovalo potvrzení o studiu na vyšší odborné škole i samotný fakt, že od doby posledního rozhodnutí o výživném uplynulo téměř 8 let. S ohledem na vyšší věk žalobkyně je nutné vzít v úvahu, že i náklady na její potřeby vzrostly. Ve vztahu k nárůstu potřeb žalobkyně soud hodnotil osobní a majetkové poměry na straně žalovaného, a konstatoval, že bylo prokázáno zvýšení výdělku oproti příjmu, který vykazoval při dřívějším rozhodování o výživném, a to o cca 18 000 Kč, což bylo doloženo zprávou zaměstnavatele [právnická osoba] Soud musel zohlednit také to, že příjem žalovaného mohl být i vyšší než průměrný příjem 27 826 Kč, neboť žalovaný měl v roce 2021 opakovaně a často neomluvené absence, které nebyly zaměstnavatelem samozřejmě hrazeny. Pokud žalovaný do práce řádně chodil, tak dosahoval výdělku až 32 944 Kč za měsíc, a tedy soud za skutečné možnosti a schopnosti výdělku na straně žalovaného považuje právě příjem kolem 32 000 Kč. Jelikož se žalobkyni zvýšily životní výdaje a zároveň na straně žalovaného došlo k výraznému zvýšení příjmů, resp. žalovaný je schopen vyšších příjmů oproti dřívějšímu rozhodnutí soudu o výživném dosahovat, tak soud zvýšil výživné dle návrhu žalobkyně od [datum] o 1 500 Kč, neboť částka 4000 Kč měsíčně odpovídá věku a potřebám žalobkyně, která není schopna se samostatně živit a zároveň to odpovídá majetkovým a osobním poměrům žalovaného dle § 913 o.z. 11. Dle žalobkyně nedoplatek na výživném do [datum] nevznikl. Nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] činí částku 3 000 Kč Lhůtu pro úhradu tohoto dlužného výživného soud stanovil na 15 dní od právní moci rozhodnutí, neboť to s ohledem na pravidelný příjem žalovaného považoval za adekvátní lhůtu. 12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ačkoliv byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení nepožalovala, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.