14 C 254/2021-24 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaný byl dne [datum] ošetřen v [anonymizována tři slova] [obec] provozované žalobkyní. Z důvodu ošetření a pobytu žalovaného, vznikly žalobkyně náklady ve výši 3000Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal, co do výše 3000Kč a zavázal se jej uhradit do [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z [datum], ničeho však neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] písemně uznal dluh vůči žalobkyni vzniklý z důvodu ošetření žalovaného a jeho pobytu v záchytné stanici žalobkyně dne [datum] ve výši 3000 Kč a současně se zavázal dluh zaplatit ve lhůtě 30 dnů od podpisu listiny tj. [datum]. V řízení nebyly uplatněny skutečnosti svědčící o neexistenci dluhu. Podle § 2053 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalovaný v souladu s § 2053 o.z. písemným prohlášením uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Dluh vzniklý dle § 24 odst. 2 z.č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, je dluhem, u něhož je uznání přípustné. Uznáním dluhu nastoupila právní domněnka o existenci dluhu v rozsahu a v době uznání. Jelikož v průběhu řízení nebyly uplatněny žádné skutečnosti, které by domněnku vyvracely, popřípadě by způsobily zánik závazku ve větším rozsahu než tvrdila žalobkyně, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a vedle částky 3000 Kč zavázal žalovaného dle § 1970 o.z. také k úhradě úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb., neboť žalovaný se ocitl v prodlení od [datum]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, listina o uznání dluhu má podobu formuláře, z čehož lze důvodně dovozovat, že žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení advokátu. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. bylo vyhotoveno odůvodnění rozsudku.