14 C 47/2022-30 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 302 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že žalovanému na základě nájemní smlouvy [číslo] poskytla k užívání [značka automobilu] [registrační značka] na dobu od 17.5.2021 do 30.6.2021 a žalovaný se zavázal za užívání platit nájemné. Ačkoliv žalobkyně vyúčtovala žalovanému nájemné ve výši 32 302 Kč, žalovaný uhradil dluh jen částečně částkou 20 000 Kč a co do důvodu a výše zbývající část dluhu 12 302 Kč písemně uznal dne 30.6.2021. Žalovaný však zbývající část dluhu neuhradil, přestože byl o zaplacení upomínán. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V rámci provedeného dokazování soud z živnostenského oprávnění žalobkyně zjistil, že tato podnikavá také v pronájmu a půjčování věcí movitých. Ze smlouvy o nájmu [číslo] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k dočasnému užívání vozidlo [anonymizována dvě slova] [číslo] od 17.5.2021 do 28.5.2021 a žalovaný se zavázal za to platit nájemné ve výši 578,50 Kč + 21% DPH denně. Z předávacího protokolu bylo zjištěno, že dne 17.5.2021 bylo vozidlo předáno žalovanému. Z předávacího protokolu bylo zjištěno, že dne 30.6.2021 žalovaný vrátil žalobkyni vozidlo s poškozením. Z listiny nazvané Uznání dluhu ze dne 30.6.2021 bylo zjištěno, že žalovaný písemně uznal dluh na nájemné dle nájemní smlouvy [číslo] za dobu od 17.5.2021 do 30.6.2021 v celkové výši 32 302 Kč včetně DPH. Tento dluh uhradil pouze částečně splátkou 20 000 Kč a zbývající část dluhu ve výši 12 302 Kč včetně DPH se zavázal uhradit do 7.7.2021. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 30.6.2021 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni 20 000 Kč, jako splátku na nájem vozu. Z emailové komunikace a z předžalobní výzvy ze dne 1.3.2022 včetně oznámení o zásilce bylo zjištěno, že žalovaný byl o zaplacení dluhu opakovaně upomínán. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Z těchto důvodů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný písemně uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 12 302 Kč vzniklý z důvodu smlouvy o nájmu [číslo] který se zavázal uhradit do 7.7.2021 Podle § 2053 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že písemné listina nazvaná Uznání dluhu ze dne 30.6.2021 naplňuje zákonné předpoklady ust. § 2053 o.z. a díky tomu nastupuje právní domněnka, že dluh žalovaného ze smlouvy o nájmu uzavřené dle § 2316 o.z. trval v době uznání. Jelikož v rámci dokazování nebyly zjištěny skutečnosti, které by domněnku vyvracely, popřípadě by způsobily zánik závazku, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 12 302 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná plné právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a dvou paušálních náhrad po 300 Kč nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhl. č 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. Lhůtu plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.