3 C 186/2022-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně navrhla dne [datum] vydání shora uvedeného rozsudku. Žalobu zdůvodnila tím, že žalobkyně je držitelem licence na distribuci elektřiny, a tudíž zajišťuje spolehlivé provozování a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených smluv a řídí toky elektřiny v distribuční soustavě. Při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa [obec a číslo], [obec] po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny, která je v obdobných případech běžná, bylo pracovníky servisní firmy žalobkyně dne [datum] zjištěno, že odběrné místo je pod napětím, a žalovaný elektřinu odebírá. Tím došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 zákona č. 458/2000 Sb. U zjištění byl přítomen žalovaný, který protokol podepsal. Žalobkyně provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr energie a částku 16 298 Kč žalovanému vyúčtovala. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, i když mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. s poučením, že pokud se účastníci k tomuto nevyjádří, tak se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků se k tomu nevyjádřil, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav: Z Protokolu o zjištění neoprávněného odběru elektrické energie z [datum] soud zjistil, že téhož dne byla provedena kontrola odběrného místa [číslo] na které nebyla uzavřena smlouva o odběru elektrické energie a byl zjištěn rozdíl stavů. Z protokolu vyplynulo, že uživatelem odběrného místa je žalovaný jako nájemník. Dříve odběrné místo dle tvrzení žalovaného užívala jiná osoba. Z podkladu pro výpočet výše škody bylo zjištěno, že poslední smlouva na odběrné místo byla ukončena k [datum] a elektroměr nebyl demontován z důvodu nepřístupnosti. Rozdíl stavů odběru elektřiny byl žalovanému doúčtován celkem částkou 16 298 Kč na základě faktury [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum]. Žalovaný na dluh nic neuhradil, a to ani přes výzvy ze dne [datum] a [datum]. <i>4. Podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 548/2000 Sb. energetický zákon, neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.</i> <i>5. Podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněné odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.</i> 6. Z provedených důkazů a po podřazení pod výše uvedená ustanovení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Při kontrolní činnosti odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] firmy žalobkyně dne [datum] zjištěno, že odběrné místo je pod napětím, a je tedy elektřina odebírána. Tím došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu citovaného ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb. Vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr energie bylo provedeno v souladu s ustanovením § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., a výpočet žalované částky vyplývá z žalobkyní předložených důkazů a konkrétního výpočtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil, byl žalobkyní dopisy ze dne [datum] a následně [datum] vyzván k úhradě žalované částky, úhrada dlužné částky prokázána nebyla. Splatnost žalobkyní vystavené faktury ze dne [datum] nastala [datum], ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, a žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a následujících občanského zákoníku. Soud zavázal žalovaného k úhradě celé požadované částky, byť žalovaný uvedl v protokolu ze dne [datum], že on užívá nemovitost až od října 2021. Žalovaný toto své tvrzení nijak neprokázal, kdy ani na výzvu k vyjádření se k žalobě nijak nereagoval. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony po 100 Kč, tedy 200 Kč. Celková výše nákladů činí 1 200 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobce opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. 8. Lhůta pro plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozhodnutí byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř.