4 C 264/2021-16 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. U obou z nich se jedná o manželství první, oba jsou občané České republiky Poslední společné bydliště účastníků bylo v [obec]. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezletilá [celé jméno manželky], narozena [datum]. 2. Manželé společným návrhem navrhli, aby manželství bylo rozvedeno. Poukázali na to, že manželství bylo v zásadě spokojené do konce roku [rok], od té doby účastníci nevedou společnou domácnost, žijí si svůj život. Manželka i s dcerou se odstěhovala do pronajatého bytu v [obec]. Poukázali na to, že příčina rozvratu manželství je nezájem o společný život účastníků v důsledku citového odcizení. 3. Při jednání dne [datum] účastníci doplnili skutková tvrzení. Manžel uvedl, že ve společné domácnosti žili účastníci asi do března [rok], poté se manželka odstěhovala, asi po dvou měsících se vrátila do společného bydliště a následně se v říjnu [rok] odstěhovala a od té doby bydlí odděleně. Připustil, že manželství celkem„ fungovalo“ do jara roku [rok], přičemž od této doby, tedy od jara [rok], má poměr s jinou partnerkou. Uvedl, že má nadále trvalé bydliště v [obec], ale u své přítelkyně na Slovensku bydlí asi od dubna či května [rok]. Poté, kdy se v uvedenou dobu manželka o jeho známosti dozvěděla, měla zájem, aby známost ukončil, a manželství účastníků pokračovalo. Manžel uvedl, že ke své manželce nějaké konkrétní výhrady nemá, ale účastníci se„ tak nějak odcizili“. 4. Manželka potvrdila, že manželství bylo spořádané, bez problému, až do doby, než manžel navázal známost s jinou partnerkou. Jedná se o ženu, která začala podnikat v [obec], otevřela si zde prodejní stánek a manžel ji tam chodil pomáhat. Asi v červu [rok] manžel i jeho nová partnerka potvrdili, že spolu mají vztah a odmítli tento vztah ukončit. Uvedla, že v září či v říjnu [rok] se odstěhovala do pronajatého bytu, kde bydlí doposud. Do doby, než se odstěhovala, manželství plnilo své funkce a předtím než navázal manžel známost, vedli„ normální rodinný život“. 5. Ze spisu [soud] [anonymizováno] [okres] [sp.zn.] [značka automobilu] [rok] bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] byla schválena dohoda rodičů, podle které nezletilá [jméno] byla pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřena do péče matky a otec se zavázal přispívat na její výživu částkou 5 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 6. Podle § 755 odst. 1 obč. zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle § 755 odst. 3 obč. zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželství. 8. Podle § 384 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních řízení je možné zahájit jen na návrh jednoho z manželů nebo společným návrhem obou manželů, navrhují-li rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství. 9. Shodnými výpověďmi obou účastníků bylo prokázáno, že nejméně od září či října 2021 manželství neplní žádnou ze svých společenských funkcí. Účastníci žijí odděleně, manželka i s dcerou se odstěhovala. Z výpovědi ani jednoho z účastníků nebyly prokázány nějaké zásadní rozpory mezi nimi, sám manžel potvrdil, že„ přibližně do jara roku 2020 manželství tak nějak fungovalo“, manželka výslovně prohlásila, že manželství bylo spořádané, bez problémů a to až do doby, kdy manžel navázal známost s jinou partnerkou. Za situace, kdy tato známost manžela s jinou ženou nadále trvá, účastníci nemají v úmyslu rodinné soužití obnovit a oba trvali na rozvodu manželství. Manželství je už řadu měsíců nefunkční, pokud jde o příčinu rozvratu manželství, ta se v daném případě jeví zcela jednoznačně – známost manžela s jinou ženou. Za situace kdy tato známost trvá přibližně od jara roku 2020, jak potvrdil manžel, lze akceptovat i jeho tvrzení, že mezi účastníky došlo k odcizení. Odcizení lze však pochopit jako důsledek mimomanželského poměru manžela. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 věta první zákona o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.