6 C 28/2022-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu, [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne [datum] žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 1 560 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Žalovaný na výzvu nereagoval. 2. S ohledem na skutečnost, že není známo místo pobytu žalovaného, byl mu ve věci ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z výzvy ze dne [datum] se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 560 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Totéž prokazuje upomínka ze dne [datum], kde jsou navíc též uplatňovány náklady na vymáhání v žalobě požadované výši. Doručenkou zaslanou na adresu žalovaného bylo prokázáno, že výzva k zaplacení k úhradě zákonného příspěvku se do jeho dispoziční sféry dostala dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena ve vyhlášce Ministerstva financí ze dne [datum], kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (65 Kč/den). Součástí příspěvku dle ustanovení § 2a vyhlášky jsou též náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. 6. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s ustanovením § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti (30 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku), splatnost nákladů na upomínání a vymáhání nastala na základě doručení upomínky. 7. Protože soud vycházel ze skutkového stavu, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo ve výše uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, bylo žalobě vyhověno. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku a částky vynaložené na uplatnění pohledávky dle ustanovení § 1970 OZ, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na datech splatnosti shora uvedených. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 860 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. 10. Výrok III. a IV. je odůvodněn ustanovením § 148 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na obsah spisu však náklady řízení ustanovené zástupkyni v této fázi nevznikly, nadto byl žalovaný ve věci zcela neúspěšný.