3 C 102/2023-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 75 299 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za dodávku elektřiny do odběrného místa [adresa], která jí byla poskytována na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky dodávky (dále jen„ OPD“). Smluvní vztah účastníků založený předmětnou smlouvou byl ukončen ukončením dodávky elektřiny dne [datum] v souladu se zněním článku III. Protože žalovaná přes opakované upomínky ze strany žalobkyně dluh neuhradila, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřila, ačkoliv jí byl doručen v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. Protože účastníci, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento skutkový závěr: Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala dodávat pro žalovanou elektřinu do odběrného místa pod adresou [adresa]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně, ceník elektřiny a sazebník poplatků a smluvních sankcí. Dodávka do odběrného místa byla zahájena dne [datum]. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované cenu za odebrané množství elektřiny za období od [datum] do [datum] částkou 75 299 Kč se splatností [datum]. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyně dodala žalované do místa spotřeby elektrickou energii v objemu 17,659 MWh za částku 106 448,60 Kč, kdy dlužná částka po započtení uhrazených záloh činí 75 299 Kč. Žalovaná dluh vůči žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum], o jejímž odeslání svědčí podací arch. 4. Soud důkazy hodnotil podle ustanovení § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, ani je nikterak nezpochybnila. <i>5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.</i> <i>6. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 7. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny podle ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona. Žalobkyně dodala žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a za odebranou elektřinu žalobkyni zaplatit. Žalovaná však porušila svoji smluvní povinnost tím, že žalobkyni za odběr elektřiny ve sjednané době řádně nezaplatila. Žalobkyně tedy v řízení prokázala vznik tvrzené pohledávky za žalovanou a její výši. S ohledem na uvedené, soud uzavřel, že žalobkyně má vedle nároku na zaplacení dlužné částky také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., když požadovaný úrok z prodlení je plně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ohledně okamžiku prodlení soud vyhověl návrhu žalobkyně, která zákonný úrok z prodlení požadovala ode dne následujícího po splatnosti faktury. Zdejší soud na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno shora ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 129,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 012 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 299 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 320 Kč ve výši 2 797,20 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil na základě ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.