9 C 64/2024-33 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, po upřesnění žalobních tvrzení podáním ze dne , datum, a ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 449,10 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty. Žalovanému bylo umožněno čerpat opakovaně úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Žalovaný opakovaně úvěr čerpal, ale řádně nesplácel poskytnuté částky a právní předchůdkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění dluhu k datu 4. 12. 2002, přičemž požadovala mj. uhrazení částky úvěru ve výši 14 449,10 Kč, která byla žalovaným čerpána s tím, že žalobkyně tuto částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení, když neměla k dispozici všechny podklady, aby mohla v tomto případě doložit i nárok na další částky z platně uzavřené úvěrové smlouvy. Z takto čerpané částky úvěru byla žalovaným pak uhrazena částka 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 3. 7. 2019. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 22. 4. 2024.Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2024 č.j. 9 C 64/2024-30 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 22. 4. 2024 spolu s žalobou, přičemž opomenutím soudu žalobkyně nebyla vyzvána k vyjádření ohledně postupu soudu, avšak podle přesvědčení soudu pak žalobkyně nebyla nijak zkrácena na vlastních právech účastníka řízení.Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty. Žalovanému bylo umožněno čerpat opakovaně úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Žalovaný opakovaně úvěr čerpal, ale řádně nesplácel poskytnuté částky a právní předchůdkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění dluhu k datu 4. 12. 2002, přičemž žalobkyně tuto částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedenou výši částky soud mohl zjistit z vyčíslení dluhu ze dne 22. 12. 2023 a dále také z výzvy k předčasné úhradě úvěru ze dne 4. 12. 2002. Z takto čerpané částky úvěru byla žalovaným pak uhrazena částka 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 3. 7. 2019. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2023.Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru, avšak žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil, respektive porušil podmínky smlouvy a došlo k zesplatnění dluhu, který byl v celkové výši 18 066,10 Kč, avšak žalobkyně požadovala částku bezdůvodného obohacení ve výši 12 449,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedenou dlužnou částku bezdůvodného obohacení pak žalovaný neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky, když předtím nereagoval ani na sdělení o postoupení pohledávky na žalobkyni a na předchozí výzvu k úhradě dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 3. 7. 2019. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2023.Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na výše uvedené soud musel posuzovat nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen ObčZ), kdy podle § 451 odst. 1 ObčZ platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 pak bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně částky úvěru, avšak čerpanou částku 12 449,10 Kč nevrátil ani po doručení výzvy k předčasné úhradě úvěru ze dne 4. 12. 2002, ani po doručování dalších výzev. Žalovaný se pak dostal i do prodlení s úhradou dluhu s tím, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od data 22. 6. 2019, tj. po účinnosti postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž však k prodlení došlo již k datu 5. 12. 2002 a žalobkyně tak požadovala zákonný úrok ve výši 3,50 % ročně z uvedené částky. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobkyně, pak tato byla odvozena od platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)