6 C 5/2025-34 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že smlouva o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným byla dálkovým způsobem. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství zpět, a to ve splátkách ke dni a ve výši uvedené v parametrech zápůjčky.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem označeným jako věřitelem a žalovaným označeným jako dlužník, výše zápůjčky 10 000 Kč, smluvní úrok 60 %, měsíční platba 725 Kč, doba zápůjčky 24 měsíců, splatnost 1. den v měsíci, celková dlužná částka 17 400 Kč. Věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky 5% z celkové částky nejméně 1 000 Kč. Při překročení prodlení 1 měsíce se stává celková dlužná částka následujícího dne splatnou. Úrok z prodlení byl sjednán na 0,1% za každý den prodlení. Podpisy smlouvy byly realizovány podpisovými kódy.5. Z dokladu o platbě bylo zjištěno, že žalobce poukázal dne , datum, na účet , právnická osoba, 10 000 Kč.6. Z dokladu o platbě bylo zjištěno, že žalované bylo dne , datum, vyplaceno na účet 9 000 Kč.7. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná od nesplatila ničeho.8. Z výpisu z účtu žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná dosahuje měsíčného příjmu 28 359 Kč Na účtu má konečný zůstatek 5 118 Kč.9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.10. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Soud poukazuje na závěry Ústavního soudu v usnesení ze dne 16. května 2023, č. j. III. ÚS 1422/2022, kde Ústavní soud uzavřel, že půjčka poskytnutá prostřednictvím společnosti je sice speciálním typem půjčky, avšak i na ni se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., jemuž předcházel zákon č. 145/2010 Sbírky. Jde o on-line půjčku, kterou poskytuje fyzická osoba jiné fyzické osobě prostřednictvím internetu bez účasti banky nebo nebankovní společnosti. Režim půjček může mít různé podoby, ale obecně funguje tak, že umožňuje zájemcům o úvěr zdarma vytvořit aukce, které navštěvují uživatelé se zájmem investovat (potencionální investoři). Do jedné aukce může své nabídky podat více potencionálních investorů a záleží na zájemci o půjčku, kterou nabídku přijme. Z jedné aukce také nemusí vzejít pouze jeden úvěr, ale i úvěrů několik, zejména se to týká aukcí na vyšší požadované částky. Za uvedenou službu (zprostředkování půjčky) vybírá zprostředkovatel poplatek jak od investorů, tak od dlužníků. V některých případech může nabízet se službou i vymáhání opožděných splátek. Vždy však musí mít licenci České národní banky a zajistit férové poskytování svých služeb. V souzené věci zápůjčka byla poskytnuta, kdy poskytovatelem úvěru byla fyzická osoba, tedy nikoli úvěrová společnost, a to v rámci internetového rozhraní, které bylo vytvořené zprostředkovatelem společností P2P Investment. S ohledem na shora vyslovené závěry Ústavního soudu je nutné uzavřít, že se jednalo o spotřebitelský úvěr v režimu zákona č. 257/2016 Sb. V takovém případě bylo povinností věřitele prověřovat úvěruschopnost žalované. V daném případě věřitel splnil své závazky podle citovaného zákona a úvěruschopnost žalované řádně prověřil. Bylo výpisem z účtu prokázáno, že žalovaná je schopna dlužnou částku splácet s ohledem na nízké splátky nastavené smlouvou o zápůjčce. Lze tak dospět k závěru, že smlouva o zápůjčce byla platně uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2016 Sb., občanský zákoník.12. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalované poskytl zápůjčku, kdy tuto mu žalovaná nevrátila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl v plném rozsahu. Kromě jistiny zápůjčky vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroku, jež si strany ve smlouvě sjednaly v paušální kapitalizované výši. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuhradila dlužnou částku ani v dodatečném termínu stanoveném v předžalobní výzvě, přiznal soud žalobci i úrok z prodlení v jím požadované výši, jež nepřevyšuje výši úroku z prodlení stanovenou právními předpisy, a to ode dne následujícího po dni určeném v předžalobní výzvě.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 160 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 400 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.