29 C 416/2021-67 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 590 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného ve výši 18 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však přes zaslanou výzvu dlužnou částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci sám nevyjádřil. Opatrovník žalovaného navrhl, aby soud s ohledem na to, že žalovaný není plně schopen chápat smysl právních úkonů, žalobu zamítl. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný ve dnech [datum] v [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno], [datum] ve [anonymizováno] a [datum] v [anonymizováno] cestoval prostředkem městské hromadné dopravy (1x linkou [číslo] 1x linkou [číslo] 1x linkou 53, 1x linkou [číslo] 1x linkou [číslo]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vždy jízdné ve výši 18 Kč. Dlužné jízdné bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné. Žalovaný však dlužné jízdné nezaplatil, ačkoli mu byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. 4. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5x dlužné jízdné (viz výše). Do prodlení se zaplacením jízdného se žalovaný dostal v den dle žaloby a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z každé jistiny v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. ze zápisu o přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek, poštovního podacího archu, výzvy k plnění a dalších listin založených ve spise. 5. Rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], j. č. [číslo jednací], byl žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození] omezen ve svéprávnosti. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Tímto rozsudkem byl mimo jiné žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že„ není schopen právně jednat včetně majetkoprávních jednání a dispozic s majetkem a finančními prostředky, kromě finanční částky 1 000 Kč týdně s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života“. V dané věci tak dle soudu žalovaný byl způsobilý právně jednat ve smyslu zakoupení jízdenky hromadné dopravy, když cena jízdenky je v limitu stanoveném rozsudkem soudu, navíc jde dle soudu o běžnou záležitost každodenního života. Cenu jízdného je tak žalovaný povinen žalobci uhradit, včetně zákonného příslušenství (ačkoliv opatrovník žalovaného žalobcem upomenut nebyl). Z rozsudku a spisového materiálu zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] však plyne, že žalovaný duševní poruchou trpí již delší dobu, posuzovaný trpí omezením mentálních schopností od dětství (čl. 39 připojeného spisu). Pokud jde o přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě), v dané věci ve výši 1 500 Kč za každou jízdu, nebyl žalovaný (v době jízd dle žaloby) dle soudu způsobilý pro dlouhodobou duševní poruchu právně jednat, tedy žalovaný měl v době jízd duševní poruchu, která ho činila neschopného právně jednat, tedy i nést důsledky přirážky k jízdnému, resp. tuto přirážku sjednat jako součást přepravních podmínek žalobce, ačkoliv byl ve svéprávnosti soudem omezen až později. Dle § 581 obč.z. totiž platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá, neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Žalobou uplatněnou přirážku k jízdnému tak po žalovaném nelze s ohledem na jeho duševní poruchu požadovat. 6. Soud s ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného a existující duševní poruchu již v době jízd přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky pouze ve výši jízdného, tedy 5x 18 Kč (výrok I. tohoto rozsudku) s příslušenstvím. Žalobu co do částky 7 500 Kč s příslušenstvím, tedy 5x smluvní pokuty po 1 500 Kč s příslušenstvím, tedy zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 7. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního (dále jen o. s. ř.) řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle shora citované ustanovení o. s. ř. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, proto by mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud ve výroku III., že nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.