22 C 434/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění výroku I. tohoto usnesení není vyhotovováno v souladu § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na § 146 odst. 1 písm. c) a § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. s tím, že žalobkyně vzala svůj návrh ve věci zpět, aniž by prokázala, že tak učinila v důsledku chování (zavinění) žalované, tedy že se o skutečnostech vedoucích ji ke zpětvzetí žaloby dozvěděla až z přípisu žalované až po podání žaloby, a žalované, jíž tak dle zmíněného zákonného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení náleží, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Pro úplnost soud podává, že žalobkyni usnesením ze dne 25. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], vyzval k doložení skutečnosti, že se o skutečnostech vedoucích ji ke zpětvzetí žaloby dozvěděla až po podání žaloby, avšak žalobkyně tuto skutečnost v poskytnuté 15 denní lhůtě nedoložila, ani nepožádala o prodloužení lhůty, přestože byla zároveň poučena, že nedoložení této skutečnosti pro ni může mít za následek rozhodnutí v její neprospěch ohledně náhrady nákladů řízení; samotnou skutečnost, že žalovaná nesplnila svou informační povinnost ve vztahu k registru silničních vozidel, soud neshledal jako dostatečné zdůvodnění marného podání žaloby, když tato povinnost je sankcionována dle zák. č. 56/2001 Sb. a nemá přímý vztah k řízení, přičemž mezi účastníky dle předložených listin probíhala komunikace před podáním žaloby, kdy informace mohla být žalovanou žalobkyni již sdělena. S ohledem na uvedené soud shledává nepřiléhavou též žalobkyní citovanou judikaturu, kde skutečnosti vedoucí žalobkyni ke zpětvzetí žaloby vyšly najevo prokazatelně až podáním žalovaného soudu, po podání žaloby.