29 C 432/2022-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 15 987,21 Kč s příslušenstvím jako dlužných plateb za odebranou elektřinu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu určitou s možností automatické prolongace smlouvy, a to do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Na základě této smlouvy odebírala žalovaná od žalobkyně elektřinu a za takto odebranou elektřinu se zavázala hradit stanovenou kupní cenu. Žalobkyně dne [datum] ukončila dodávku elektřiny do odběrného místa z důvodu opakovaného porušení platebních povinností. Žalovaná neuhradila žalobkyni fakturu [číslo] na částku 2 461,96 Kč, splatnou dne [datum] (období od [datum] do [datum]). Dále neuhradila žalobkyni fakturu [číslo] na částku 4 033,64 Kč, splatnou dne [datum] (období od [datum] do [datum]), k této faktuře byl následně vystaven opravný daňový doklad [číslo] na částku 3 825,25 Kč, splatný dne [datum] (období od [datum] do [datum]), tudíž žalovaná dluží částku 3 825,25 Kč. Dále byla žalované vyúčtována smluvní pokuta ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením záloh. A dále žalovaná neuhradila fakturu [číslo] na částku 9 600 Kč, splatnou dne [datum] (tj. smluvní pokuta za měsíce od [datum] do [datum], tedy 24 měsíců po 400 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z dlužných částek ode dne splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení. Žalovaná dlužné částky žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě ani k věci samé nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Provedeným dokazováním soud prokázal, že žalovaná uzavřela kupní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]. Na základě této smlouvy žalovaná odebírala od žalobkyně elektřinu a za takto odebranou elektřinu se zavázala hradit stanovenou kupní cenu. Žalovaná odebírala elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa [adresa žalované]. Žalovaná neuhradila žalobkyni fakturu [číslo] na částku 2 461,96 Kč, splatnou dne [datum] (období od [datum] do [datum]). Dále neuhradila žalobkyni fakturu [číslo] na částku 4 033,64 Kč, splatnou dne [datum] (období od [datum] do [datum]), k této faktuře byl následně vystaven opravný daňový doklad [číslo] na částku 3 825,25 Kč, splatný dne [datum] (období od [datum] do [datum]), tudíž žalovaná dluží částku 3 825,25 Kč. Dále byla žalované vyúčtována smluvní pokuta ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením záloh. A dále žalovaná neuhradila fakturu [číslo] na částku 9 600 Kč, splatnou dne [datum] (tj. smluvní pokuta za měsíce od [datum] do [datum], tedy 24 měsíců po 400 Kč). Výše uvedené faktury se vztahují k odběrnému místu shora uvedenému. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, zejména smlouvy o dodávce elektřiny, faktur, obchodních podmínek, upomínky a dalších důkazů založených ve spise. Žalovaná se nevyjádřila. 4. Do prodlení se zaplacením kupní ceny za elektřinu se žalovaná dostala dne [datum] a dne [datum], od těchto dnů byl žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2014 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužných částek tak, jak v žalobě navrhla žalobkyně, v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Žalovaný dluh byl posouzen jako dluh na energiích dle kupní smlouvy (§ 2079 obč.z.) a dále smluvní pokutě (§ 2048 obč.z.). 5. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 987,21 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru, první tři úkony), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, např. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, ve kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu. 8. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.