33 C 194/2022-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Žalovaný prostřednictvím převodu na svůj bankovní účet vyčerpal částku 3 000 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 2. Po skutkové stránce soud zjistil, že společnost [právnická osoba] dne [datum] dočasně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného k vrácení částky 6 836 Kč do 3 dnů. 3. Soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek je důvodem pro zamítnutí žaloby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1373/2005). 4. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech není listina prokazující postoupení žalované pohledávky na žalobkyni, když v seznamu postoupených pohledávek nebyla ztotožněna žalovaná pohledávka. Žalobkyně tak neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci k vymáhání žalované pohledávky, soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.