74 C 258/2022-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni 3 205 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení. Žalovaný byl v období od 6. 3. 2020 do 27. 5. 2020 vlastníkem osobního automobilu s [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v předmětném období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Dle tvrzení žalobkyně nárok na úhradu dlužné částky plyne z § 4 odst. 1 ZPOPV. Nárok se skládá ze zákonného příspěvku ve výši 2 905 Kč (83 dní x denní sazba 35 Kč) a z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dle § 4 odst. 6 ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období ve výši 2 905 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když výzvu žalovanému odeslala dne 31. 12. 2020. Žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván výzvou dne 15. 3. 2022, žalovaný však ničeho do podání žaloby neuhradil. 3. Po skutkové stránce bylo zjištěno následující: V registru vozidel byl jako vlastník a provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] v období od 18. 2. 2019 do 4. 6. 2021 zapsán [jméno] [příjmení] a v období od 4. 6. 2021 dosud (resp. do 19. 8. 2022) byl zapsán [příjmení] [příjmení] (sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 2022). V evidenci žalobkyně byl jako vlastník osobního automobilu s [registrační značka] zapsán žalovaný (výpis z databáze žalobkyně). V období od 6. 3. 2020 do 27. 5. 2020 byl osobní automobil s [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 veden v registru vozidel jako provozovaný, ale nebylo k němu uzavřeno povinné ručení (sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 2022, výpis z databáze žalobkyně). [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaný jako kupující podepsali dne 2. 10. 2019 kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal převést vlastnické právo k vozidlu s [registrační značka], a kterou se žalovaný jako kupující zavázal uhradit prodávajícímu kupní cenu ve výši 8 000 Kč, když část kupní ceny ve výši 4 000 Kč byla uhrazena ke dni podpisu kupní smlouvy a zbývající část kupní ceny se zavázal uhradit do 30. 10. 2019 (kupní smlouva ze dne 2. 10. 2019). V kupním smlouvě ze dne 2. 10. 2019 si smluvní strany sjednaly, že pokud žalovaný jako kupující neuhradí doplatek kupní ceny ve stanoveném termínu, přechází vlastnické právo k předmětnému vozidlu zpět na prodávajícího (kupní smlouva ze dne 2. 10. 2019). Výzvou ze dne 31. 12. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 3 205 Kč, která se skládá ze zákonného příspěvku ve výši 2 905 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 31. 12. 2020). Výzva byla žalovanému odeslána dne 31. 12. 2020 (upomínka ze dne 8. 4. 2021). Dne 8. 4. 2021 a dne 7. 5. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému upomínku (upomínka ze dne 8. 4. 2021, druhá upomínka ze dne 7. 5. 2021 včetně kopie dodejky). Dne 17. 1. 2022 [právnická osoba] a. s. vyzvala jménem žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 445 Kč za vozidlo [registrační značka] (výzva ze dne 17. 1. 2022). Dne 15. 3. 2022 zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání ze dne 15. 3. 2022). Žalovaný do dne podání žaloby ničeho neuhradil. 4. Soud neprovedl dokazování informacemi o doručení zásilky, neboť žalobkyně tyto listiny jako důkaz neoznačila, když ani neuvedla, jaké konkrétní žalobní tvrzení by danými listinami mělo být prokázáno. 5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný byl v období od 18. 2. 2019 do 4. 6. 2021 vlastníkem či provozovatelem vozidla s [registrační značka], předně když žalovaný nebyl jako vlastník či provozovatel zapsán v registru vozidel, když v rozhodném období byl jako vlastník a provozovatel zapsán [jméno] [příjmení]. Žalobkyně sice předložila soudu kupní smlouvu, ve které se [jméno] [příjmení] zavázal převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, avšak ve smlouvě si [jméno] [příjmení] a žalovaný zároveň sjednali, že pokud žalovaný neuhradí doplatek kupní ceny, přejde vlastnické právo k předmětnému vozidlu zpět na [jméno] [příjmení], když žalobkyně neprokázala, že žalovaný uhradil doplatek kupní ceny a že vlastnické právo k předmětnému vozidlo nepřešlo zpět na [jméno] [příjmení], a že tedy nebylo třeba ani měnit zápis v registru vozidel. K výpisu z interního systému žalobkyně soud uvádí, že v daném případě v něm nejsou zapsány údaje plynoucí z registru vozidel, když je však soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně do své databáze zapisuje nejen údaje plynoucí z registru vozidel, ale i informace poskytnuté třetími osobami. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně shora uvedených skutečností. Poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání a tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, vzdala se tak možnosti být poučena. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. 6. Dle § 3 odst. 2 ZPOPV uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 7. Dle § 4 odst. 1 ZPOPV vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [obec] [anonymizována dvě slova] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odst. 2 tohoto ustanovení při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle odst. 3 tohoto ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 tohoto ustanovení osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [obec] [anonymizována dvě slova] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 5 tohoto ustanovení výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle odst. 6 tohoto ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [obec] [anonymizována dvě slova] podle odstavce 4 zaniká, pokud [název žalobkyně] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [název žalobkyně] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle odst. 7 tohoto ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [obec] [anonymizována dvě slova], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [obec] [anonymizována dvě slova] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] u soudu. 8. Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem předmětného vozidla, když se žalobkyni v řízení nepodařilo vyvrátit domněnku vlastnictví založenou údaji zapsanými v registru vozidel. Jelikož nebylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, nevznikla mu ani povinnost uhradit příspěvek v zákonné výši (§ 4 odst. 1 ZPOPV) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 ZPOPV). Jelikož žalovanému nevznikla povinnost uhradit příspěvek (2 905 Kč) a náklady s mimosoudním uplatněním práva (300 Kč), nemohl se ani dostat do prodlení s jejich úhradou. Žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta. 9. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když zcela úspěšný byl v řízení žalovaný a měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal.