74 C 296/2022-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni 5 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 810 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení. Žalovaný byl v období od 19. 6. 2020 do 31. 8. 2020 vlastníkem osobního automobilu s [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v předmětném období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Dle tvrzení žalobkyně nárok na úhradu dlužné částky plyne z § 4 odst. 1 ZPOPV. Nárok se skládá ze zákonného příspěvku ve výši 4 810 Kč (74 dní x denní sazba 65 Kč) a z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně dne 29. 10. 2020 vyzvala žalovaného dle § 4 odst. 6 ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období ve výši 4 810 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když výzvu žalovanému odeslala dne 14. 10. 2020. Žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván výzvou dne 31. 5 2022, žalovaný však ničeho do podání žaloby neuhradil. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k níže uvedenému závěru: V registru vozidel byl jako vlastník a provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] v období od 23. 7. 2018 dosud (resp. do 30. 9. 2022) zapsán [příjmení] [příjmení] (sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2022). V evidenci žalobkyně byl jako vlastník osobního automobilu s [registrační značka] zapsán žalovaný (výpis z databáze žalobkyně). V období od 19. 6. 2020 do 31. 8. 2020 byl osobní automobil s [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 veden v registru vozidel jako provozovaný, ale nebylo k němu uzavřeno povinné ručení (sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2022, výpis z databáze žalobkyně). Výzvou ze dne 14. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 5 110 Kč, která se skládá ze zákonného příspěvku ve výši 4 810 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 14. 10. 2020 včetně podacího archu). Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 10. 2020 (výzva ze dne 14. 10. 2020 včetně podacího archu, upomínka ze dne 28. 1. 2021). Dne 28. 1. 2021 a dne 26. 2. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému upomínku (upomínka ze dne 28. 1. 2021, druhá upomínka ze dne 26. 2. 2021 včetně kopie doručenky). Dne 4. 4. 2022 [právnická osoba] a. s. vyzvala jménem žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 690 Kč za vozidlo [registrační značka] (výzva ze dne 4. 4. 2022). Dne 31. 5. 2022 zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání ze dne 31. 5. 2022). Žalovaný do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Z výpisů z interní databáze žalobkyně nelze zjistit, kdy a kým byly vyhotoveny, ani kdo údaje do interního systému zapsal a za základě jakých skutečností, tedy nelze zjistit, kdo do databáze zapsal údaj o uzavření pojistné smlouvy. 4. Soud neprovedl dokazování informacemi o doručení zásilky, neboť žalobkyně tyto listiny jako důkaz neoznačila, když ani neuvedla, jaké konkrétní žalobní tvrzení by danými listinami mělo být prokázáno. 5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný byl v období od 19. 6. 2020 do 31. 8. 2020 vlastníkem či provozovatelem vozidla s [registrační značka], předně když žalovaný nebyl jako vlastník či provozovatel zapsán v registru vozidel, když v rozhodném období byl jako vlastník a provozovatel zapsán [příjmení] [příjmení]. K výpisu z interního systému žalobkyně soud uvádí, že v daném případě v něm nejsou zapsány údaje plynoucí z registru vozidel, když je však soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně do své databáze zapisuje nejen údaje plynoucí z registru vozidel, ale i informace poskytnuté třetími osobami. Žalobkyně rovněž neprokázala, že žalovaný vozidlo v předchozím období pojistil, neboť skutečnost, že vozidlo bylo dříve pojištěno, plyne pouze z výpisů z interní databáze žalobkyně, když z nich nelze zjistit, kdy a kým byly vyhotoveny, ani kdo údaje do interního systému zapsal a za základě jakých skutečností/okolností. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně shora uvedených skutečností. Poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání a tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, vzdala se tak možnosti být poučena. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. 6. Dle § 3 odst. 2 ZPOPV uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 7. Dle § 4 odst. 1 ZPOPV vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [název] [název] [název] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odst. 2 tohoto ustanovení při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle odst. 3 tohoto ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 tohoto ustanovení osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [obec] [název] [název] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 5 tohoto ustanovení výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle odst. 6 tohoto ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [obec] [název] [název] podle odstavce 4 zaniká, pokud [název žalobkyně] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [název žalobkyně] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle odst. 7 tohoto ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [název] [název] [název], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [název] [název] [název] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [název] [název] [název] u soudu. 8. Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem předmětného vozidla, když jako vlastník není zapsán v registru vozidel, tedy žalobkyni se v řízení nepodařilo vyvrátit domněnku vlastnictví založenou údaji zapsanými v registru vozidel. Jelikož nebylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, nevznikla mu ani povinnost uhradit příspěvek v zákonné výši (§ 4 odst. 1 ZPOPV) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 ZPOPV). Jelikož žalovanému nevznikla povinnost uhradit příspěvek (4 810 Kč) a náklady s mimosoudním uplatněním práva (300 Kč), nemohl se ani dostat do prodlení s jejich úhradou. Žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta. 9. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když zcela úspěšný byl v řízení žalovaný a měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal.