15 C 113/2018-56 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 30. 5. 2016 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 15 600 Kč s příslušenstvím, které bylo označeno jako poplatek z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o pronájmu nebytových prostor, když žalovaný neuhradil sjednané nájemné v celkové výši 15 600 Kč. 2. Dle insolvenčního rejstříku bylo proti žalovanému dne [datum] zahájeno insolvenční řízení vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Dne [datum] byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [insolvenční spisová značka] zjištěn úpadek žalovaného a povoleno oddlužení. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vzal Krajský soud v Ústí nad Labem na vědomí splnění oddlužení žalovaného a zároveň ho osvobodil od placení pohledávek. 3. Podáním ze dne 21. 6. 2023 vzala žalobkyně podanou žalobu v celém rozsahu zpět a navrhla, zastavení řízení, neboť žalovaný byl shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem osvobozen od placení pohledávek včetně žalobou uplatňované pohledávky. Žalobkyně však požadovala přiznání náhrady nákladů řízení a vrácení části soudního poplatku ve výši 6 316 Kč. 4. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala po zahájení řízení žalobu zcela zpět, avšak před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení zastavil, aniž by bylo třeba souhlasu žalovaného. 6. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. 7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vzala žalobu zpět, protože se její pohledávka stala v souladu s § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, naturální pohledávkou. Právo na náhradu nákladů řízení nelze žalobkyni přiznat s ohledem na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 155/2017 ze dne 30. 5. 2019, když osvobození od placení pohledávek se vztahuje nejen na samotnou pohledávku, ale i na její příslušenství (byť nárok na náhradu nákladů vzniká později, tj. až právní mocí soudního rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení). Pokud by se osvobození nevztahovalo i na příslušenství pohledávky, byl popřen smysl a účel insolvenčního řízení, resp. ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. S ohledem na shora uvedené soud proto nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. 8. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. 9. Žalobkyně po podání žaloby uhradila dne 27. 2. 2017 soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to na základě usnesení podepsaného soudu č. j. 70 C 425/2016-17 ze dne 22. 2. 2017. 10. Následně bylo podepsaným soudem vydáno usnesení podepsaného soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 6 898 Kč, neboť nově vyřizující soudce dospěl k závěru, že žalobkyní požadovaný poplatek z prodlení není příslušenstvím, ale smluvní pokutou, tedy samostatným nárokem. Usnesení podepsaného soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo žalobkyni doručeno dne 19. 9. 2018, avšak žalobkyně doplatek soudního poplatku dosud neuhradila. 11. Soud uvádí, že se pro účely zastavení řízení nezabýval charakterem žalobkyní požadovaného poplatku z prodlení, a to z níže uvedených důvodů. Kdyby byl poplatek z prodlení smluvní pokutou, tak by řízení ohledně této smluvní pokuty jakožto samostatného nároku muselo být zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, když zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku předchází zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Pokud by soud naopak dospěl k závěru, že poplatek z prodlení není smluvní pokutou, ale příslušenstvím pohledávky, pak by se z tohoto příslušenství poplatek nevybíral a řízení by bylo stejně zastaveno, a to z důvodu zpětvzetí žaloby. Tedy v obou případech by došlo k zastavení řízení, aniž by byla žalobkyně povinna něčeho dalšího uhradit na soudním poplatku. 12. Vzhledem ke shora uvedenému soud proto dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl tak, že žalobkyni nebude vrácena ani část uhrazeného soudního poplatku, neboť žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku jen částku ve výši 1 000 Kč.