17 C 5/2023-15 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhal, aby soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že žalovaný je od [datum] zaměstnán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z výpovědi žalobce soud seznal, že žalovaný je jeho synem, ten mu dal vědět, že dokončil školu, žalobce tito skutečnost sděloval insolvenčnímu správci, který jej odkázal na soud. Žalobce je v oddlužení cca 3 roky. Dle zprávy úřadu práce ze dne [datum] byl žalovaný veden v evidenci úřadu práce od [datum] do [datum], jeho evidence byla ukončena nástupem do zaměstnání, žalobce není veden v evidenci úřadu práce, dávky nepobíral. Ze zprávy ČSSZ ze dne [datum] plynem že u žalovaného je od [datum] evidován pojistný vztah k zaměstnavateli – [příjmení] pro [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], akciová společnost. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 1. 2013 plyne, že tehdy nezletilý žalovaný byl svěřen do péče matky pro dobu po rozvodu, a otci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 1 800 Kč měsíčně pro dobu po rozvodu. Z potvrzení o příjmech žalobce ze dne [datum] plyne, že za období od [číslo] – [číslo] měl průměrný čistý příjem ve výši 33 969 Kč měsíčně. <i>Podle § 911 odst.1, odst.2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>3. Podle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>4. Podle § 913 odst.1, odst.2 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>5. Podle § 914 o.z., je-li více povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.</i> <i>6. Podle § 915 odst.1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>7. Podle § 921 odst. o.z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> <i>8. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 9. Soud posouzením zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba žalobce na zrušení jeho vyživovací povinnost k žalovanému je důvodná, neboť z provedeného dokazování plyne, že žalovaný byl od [datum] veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a od [datum] je zaměstnán, v únoru 2022 ukončil studium. Lze tak tedy konstatovat, že žalovaný dal svým jednáním najevo, že nechce již pokračovat ve svém vzdělávání a chce být nadále výdělečně činným. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem tak soud rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku, že se vyživovací povinnost žalobce k žalovanému ruší od [datum], tedy od data, kdy byl žalovaný veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť jej lze od tohoto okamžiku, považovat za osobu, která je schopna se sama živit a není tak nutné, aby žalobce plnil vůči němu nadále vyživovací povinnost. 10. V řízení byl sice žalobce plně úspěšný se svým návrhem, protože však žalobce přiznání nákladů řízení nepožadoval, rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to ve výroku II. tohoto rozsudku.