29 C 35/2023-52 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 15 928,37 Kč s příslušenstvím jako dlužných plateb za dodanou elektřinu. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel dne [datum] Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Právní předchůdce žalobkyně dodával na základě smlouvy elektřinu do odběrného místa a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu hradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Pohledávky přešly na žalobkyni dle smlouvy o postoupení ze dne [datum] ke dni [datum]. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalovaný neuhradil žalobkyni fakturu [číslo] za fakturační období od 322. 10. 2019 do [datum] (při celkové spotřebě 0,819 MWh) na částku ve výši 4 067,16 Kč (splatná dne [datum]). Na tuto fakturu byla započtena úhrada žalovaného ve výši 1 200 Kč, tudíž žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 2 867,16 Kč. Žalovaný dále neuhradil zcela fakturu [číslo] za fakturační období od [datum] do [datum] (při celkové spotřebě 2,582 MWh) na částku ve výši 13 061,21 Kč (splatná dne [datum]). Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud při jednání provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní. Z písemné Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny do odběrného místa výše uvedeného. Ze smlouvy o službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní (jejím právním předchůdcem) jako dodavatelem a žalovaným, jako odběratelem, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do uvedeného odběrného místa. Ze smluvních podmínek dodávky elektřiny, které byly součástí smlouvy, soud zjistil další obsah vztahu mezi nimi, zejména, že se žalovaný zavázal platit za dodávanou elektřinu cenu stanovenou podmínkami a sazbami žalobkyní a že dodanou elektřinu žalobkyně vyúčtuje odběrateli v daňovém dokladu, tj. faktuře, v níž bude uveden den splatnosti a způsob úhrady. Fakturovaná částka za spotřebu elektřiny a služeb činila částku 4 67,16 Kč (faktura [číslo]), po započtení úhrady ve výši 1 200 Kč zůstává žalovaný dlužen částku ve výši 2 867,16 Kč a dále fakturovanou částku ve výši 13 061,21 Kč (faktura [číslo]), jak je výše uvedeno. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o dodávce elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, účinném ke dni uzavření smlouvy, a § 2079 a násl. občanského zákoníku, tedy žalovanému vznikla, jako odběrateli, povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu žalobkyni. Tuto svou povinnost žalovaný porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2014 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušných faktur a od těchto dnů byla žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětném období dodala elektřinu a žalovaný ji odebral, cenu dodané elektřiny mu řádně vyúčtovala, avšak žalovaný svou povinnost zaplatit žalobkyni tuto cenu nesplnil, naopak, tato tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku, a to se zákonným úrokem z prodlení. Soud při dokazování vycházel zejména z faktur, upomínky, Smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a dalších listinných důkazů. Pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. 4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 928,37 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 6. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, nap. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25.7.2012, sp.zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29.3.2012, sp.zn. I. ÚS 3923/2011 kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu. 7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.