71 C 125/2023-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne 13. 3. 2023 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 7 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dlužného příspěvku za nepojištěné vozidlo a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník/provozovatel vozidla r. z. [anonymizováno], [VIN kód], s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, k němuž neměla v období od 15. 3. 2019 do 31. 8. 2019 sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, proto je žalovaná povinna uhradit žalobkyni příspěvek ve výši 47 Kč za každý den, kdy bylo její vozidlo provozováno bez sjednaného pojištění, tedy za 170 dní v celkové výši 7 990 Kč, a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná však žalobkyni dlužnou částku neuhradila, přestože ji žalobkyně o její zaplacení opakovaně upomínala. Žalovaná podala včasný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému soudem dne 27. 3. 2023, [číslo jednací], s vyjádřením, že dané vozidlo prodala dne 3. 10. 2018 panu [jméno] [příjmení] a že k přepisu vozidla nedošlo, provedla poté pouze ekologickou likvidaci a odhlášení vozidla. Dále uvedla, že měla v uvedeném období všude hlášenou kontaktní adresu [adresa žalované], a e-mailovou adresu [email]), kam jí žádné výzvy k úhradě nepřišly, a od března 2020 změnila adresu trvalého bydliště nově na [ulice a číslo], [obec], kam jí rovněž žádná výzva nepřišla. Žalovaná k odporu přiložila kupní smlouvu ze dne 3. 10. 2018 a posléze i příjmový pokladní doklad na částku 20 000 Kč z téhož dne. Podáním doručeným soudu dne 28. 5. 2023 vzala žalobkyně žalobu zcela zpět z důvodu, že jí žalovaná dne 3. 4. 2023 (po zahájení řízení) doložila kupní smlouvu prokazující, že žalovaná již nebyla v daném nepojištěném období vlastníkem vozidla. Žalobkyně dále uvedla, že z dostupné informace z registru silničních vozidel zjistila, že vozidlo je evidováno jako provozované a že žalovaná je stále v registru vedená jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla. Na základě této informace z RSV zaslala žalobkyně dne 30. 1. 2020 na adresu jejího trvalého bydliště výzvu k úhradě s poučením, jak má postupovat v případě, kdy již vozidlo ve vymáhaném nepojištěném období nevlastní. Žalobkyně pak navrhla zastavení řízení s tím, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) zastavil. Z listin předložených žalobkyní plyne, že žalobkyně zasílala žalované výzvy k úhradě dlužné částky za nepojištěné vozidlo na poslední známou adresu (tj. na adresu trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec], evidovanou již v době zaslání první výzvy dne 30. 1. 2020). Žalovaná naopak blíže neuvedla ani nedoložila, kde všude měla mít hlášenou kontaktní adresu uvedenou v jejím vyjádření k žalobě, a není tedy ani zřejmé, zda se o ní žalobkyně vůbec mohla dozvědět (s ohledem na informace, k nimž má přístup). Jelikož tedy vzala žalobkyně důvodně podanou žalobu zpět kvůli chování žalované, která až po podání žaloby doložila, že vozidlo prodala již před vymáhaným nepojištěným obdobím, měla by žalobkyně podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Z podání žalobkyně ze dne 28. 5. 2023 zaslaného na výzvu soudu však plyne, že náhradu nákladů řízení po žalované nepožaduje (resp. se jí vzdává), proto soud výrokem II tohoto usnesení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.