71 C 137/2023-13 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Návrhem doručeným soudu dne 26. 4. 2023 se manžel domáhal rozvodu manželství uzavřeného dne 27. 7. 1985 ve [obec], okres [okres], s odůvodněním, že mezi manželi došlo ke vzájemnému odcizení, od roku 2006 spolu nežijí ve společné domácnosti a každý si žije vlastním živostem, žádný z manželů přitom nemá zájem na pokračování manželství. Dále uvedl, že se z manželství narodili tři synové, kteří jsou již zletilí, a že manželé neuzavřeli dohodu o úpravě svých majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu, když žádný společný majetek za trvání manželství nevznikl. Manželka vyslovila souhlas s rozvodem manželství a připojila se k návrhu na rozvod manželství, proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) pokládal podaný návrh za návrh společný. Jelikož manželé nepředložili písemnou dohodu o vypořádání svých majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu s úředně ověřenými podpisy, zjišťoval soud příčiny rozvratu jejich manželství. Provedenými listinnými důkazy a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 27. 7. 1985 ve [obec], okres [okres]. Manželé spolu nežijí jako manželé a nehospodaří od roku 2006, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti. Příčinu rozvratu manželství spatřují ve vzájemném odcizení, k němuž došlo v důsledku vzájemných problémů v komunikaci, kdy si manželé přestali rozumět a trávit spolu volný čas. V současné době oba manželé zcela vylučují možnost obnovení jejich manželského soužití, neboť jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, každý z manželů žije vlastním životem a manžel má jinou partnerku. Z manželství se narodil dne [datum] syn [jméno] [celé jméno manžela], dne [datum] syn [jméno] [celé jméno manžela] a dne [datum] syn [jméno] [celé jméno manžela], přičemž všichni synové jsou již zletilí. Při právním posouzení věci vycházel soud z § 755, § 756 a § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přičemž dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že nelze očekávat obnovení manželského soužití, když oba manželé tuto možnost zcela vyloučili. Příčinu rozvratu manželství soud shledal s ohledem na shodné tvrzení účastníků ve vzájemném odcizení manželů, k němuž došlo v důsledku skutečnosti, že spolu přestali trávit volný čas a přestali si rozumět. Soud neshledal zájem některého účastníků na zachování manželství, který by bránil jeho rozvodu. Jelikož byly splněny všechny shora uvedené zákonné podmínky, soud manželství rozvedl. Soud neshledal důležité okolnosti, pro něž by nárok na náhradu nákladů řízení měl být přiznán některému z účastníků, proto ve výroku II tohoto rozsudku rozhodl v souladu s § 23 z.ř.s., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.