74 C 169/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 2. Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků již přestalo plnit svoji funkci, když manželé spolu nežijí jako manželé a netvoří manželské resp. rodinné společenství více než 3 měsíce. Z manželství se nenarodili žádné děti. Manželství účastníků bylo zpočátku šťastné, avšak v jeho průběhu manželé zjistili, že jejich představy o společné domácnosti a společné budoucnosti jsou s ohledem na povahové vlastnosti manželů rozdílné. Manželství je tak nenapravitelně a nezvratně rozvráceno a jeho obnovení již není možné. 3. Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. 4. Dle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. 5. Dle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, je Okresní soud v Ústí nad Labem soudem příslušeným k projednání věci, neboť manželka, která podala návrh na rozvod, je občanem České republiky a má v České republice své obvyklé bydliště, když manžel je sice občanem Turecka, ale má na území České republiky své obvyklé bydliště. Oba manželé mají svůj obvyklý pobyt v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Labem. 6. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, prokázaná výpověďmi obou manželů, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [část obce]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé netvoří manželské společenství po dobu minimálně 9 měsíců, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit. Příčinu rozvratu manželství manželé vidí v rozdílných názorech na vedení společné domácnosti a v rozdílných představách ohledně budoucnosti. 7. Dle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 8. Dle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 9. Dle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je právem rozhodným právo České republiky, neboť manželé jsou občany různých států (manželka – České republiky, manžel – Turecka), když však oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice. 10. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 11. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství. S ohledem na výpovědi obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. 12. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje ve vzájemných názorových neshodách na vedení domácnosti a společnou budoucnost, když oba manželé se na rozpadu manželství podíleli stejnou měrou. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s .