77 C 253/2023-15 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Manželka podala dne [datum] návrh na rozvod manželství, v němž požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud nepřiznal manželce osvobození od soudních poplatků; usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Následně byla manželka vyzvána usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení, v němž byla současně poučena, že nebude-li soudní poplatek včas zaplacen, soud řízení zastaví. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo žalované doručeno vhozením do schránky na adrese uvedené manželkou v návrhu na rozvod dne [datum]. Posledním (patnáctým) dnem, kdy mohla manželka včas soudní poplatek zaplatit byl tedy den [datum]. Manželka dosud soudní poplatek nezaplatila, lhůta k zaplacení marně uplynula. Soud proto podle § 9 odst. 2 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, řízení o rozvod manželství výrokem I tohoto usnesení zastavil. Nezaplacením soudního poplatku, jehož splatnost nastala v den podání návrhu na rozvod, a jenž po výzvě soudu nebyl zaplacen ani v poslední den lhůty [datum], manželka zavinila zastavení řízení a v zásadě je tedy podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, povinna nahradit druhé straně náklady řízení. Manželovi však nebyl dosud návrh na rozvod manželství doručen a ve zdejším řízení mu náklady nevznikly. Proto soud výrokem II tohoto usnesení rozhodl, že žádný z manželů nemá na náhradu nákladů řízení právo.