22 C 19/2024-92 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne 13. 9. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 048,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 28. 5. 2022 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Podpisem žádosti o uzavření Dodatku č. 1 ze dne 28. 5. 2022 k Rámcové smlouvě byl k běžnému účtu sjednán kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl žalovanému ze strany žalobkyně schválen téhož dne, po posouzení vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, jako spotřebitele z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta, když v případě žádosti o úvěr používá žalobkyně úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který jim žalovaný udělil v Rámcové smlouvě. Kontokorent bylo žalovanému umožněno čerpat od jeho schválení prostřednictvím uvedeného bankovního účtu. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně následně dne 1. 8. 2023 v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu k jeho zesplatnění. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 10 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 475,87 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků do dne předcházejícímu dni zesplatnění, ode dne 1. 5. 2023 do dne 31. 7. 2023. Kromě nesplacené jistiny a popsaného úroku pak žalobkyně požadovala na žalovaném sjednaný smluvní úrok 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 8. 2023 do 30. 8. 2023 spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení (v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – dále jen „z. s. ú.“), dále zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení (neboť dle interních pravidel poskytuje žalobce žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu), a dále žalobkyně požaduje zaplacení nepovoleného debetu 48,57 Kč dle Rámcové smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení zcela pasivní.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno, a žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by požádala o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Žalobkyně s žalovaným dne 28. 5. 2022 uzavřeli Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, (viz Rámcová smlouva), na podkladě které žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 10 000 Kč s průběžnou splatností z uvedeného běžného účtu se sjednaným úrokem 18,90 % z vyčerpané částky kontokorentu, který mu byl následně téhož dne žalobkyní schválen (viz dodatek č. 1 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 28. května 2022). Nedílnou součástí byly i obchodní podmínky a podmínky pro užívání kontokorentu (viz obchodní podmínky společnosti a podmínky pro užívání kontokorentu), ceník (viz ceník služeb účinný od 3. listopadu 2020 a ceník služeb účinný od 1. února 2023), když s uzavřením kontokorentního úvěru byly žalovanému sděleny též standardní informace o úvěru (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Součástí smluvního ujednání bylo i ujednání o zesplatnění celého úvěru (viz čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli), a dále ujednání pro případ přečerpání účtu (viz čl. Nakládání s účtem a zřízení dispozičního práva k účtu). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, včetně jeho osobních poměrů (viz úvěrová zpráva, přehled žádostí o úvěr z aplikačních dat). Žalobkyně žalovanému umožnila kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč čerpat z účtu žalovaného uvedeného shora (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, a přehled čerpání a splácení kontokorentu), když žalovaný v květnu 2023 vyčerpal kontokorentní úvěr zcela a následně také přečerpal (běžný účet) o 48,57 Kč, a dále již na běžný účet ničeho neuhradil do zesplatnění kontokorentního úvěru, které učinila žalobkyně dopisem ke dni 1. 8. 2023 (viz výzva k zaplacení dluhu, předžalobní výzva, ze dne 1. srpna 2023), když v zesplatňovacím dopisu určila žalobkyně žalovanému zároveň lhůtu k uhrazení pohledávek uplatněných v tomto řízení do dne 10. 8. 2023 a zároveň jej upozornila, že nezaplatí-li jej do uvedeného data, bude se jejího zaplacení domáhat u soudu.5. Uvedené skutečnosti po zhodnocení citovaných listin samostatně i ve vzájemných souvislostech vzal soud jako skutkový závěr ve věci, tedy že žalobkyně s žalovaným uzavřela v rámci smlouvy o běžném účtu úvěrovou smlouvu, na podkladě které mu poskytla 10 000 Kč, které se zavázal žalovaný splácet dohodnutým způsobem spolu s úrokem z běžného účtu, což nečinil, když se na běžném účtu dostal do záporného zůstatku 48,57 Kč a žalobkyně tak v souladu se smlouvou přistoupila dne 1. 8. 2023 k zesplatnění kontokorentního úvěru, a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalovanou jistinu včetně příslušenství a vzniklý záporný zůstatek, když naopak nebylo tvrzeno, anebo prokázáno, že by žalovaný na tyto částky něčeho zaplatil.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 513 o. z., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.9. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.10. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě provedeného dokazování a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalobkyně oprávněně požaduje z titulu platně, v souladu s § 86 z. s. ú., uzavřené úvěrové smlouvy vrácení nesplacené jistiny a úroků (§ 2395 o. z.), požadovaných ve výši v souladu s § 122 odst. 4 z. s. ú., přičemž dospěl též k závěru, že z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z nevrácené jistiny, od prodlení plynoucího z výzvy k jejímu plnému vrácení a žalobě tak v tomto rozsahu vyhověl. Soud žalobě vyhověl i co do nároku žalobkyně na zaplacení záporného zůstatku, jak bylo sjednáno ve smlouvě o běžném účtu, když uvedenou povinnost shledal v souladu s § 2662 a násl. o. z.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.