29 C 302/2024-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení dlužné částky ve výši , částka, s příslušenstvím jako dlužných plateb za dodanou elektřinu. Žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , číslo, do odběrného místa , adresa, . Právní předchůdce žalobkyně dodával na základě smlouvy elektřinu do odběrného místa a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu hradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Pohledávky přešly na žalobkyni dle smlouvy o postoupení ze dne , datum, ke dni , datum, . Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne , datum, . Žalovaná neuhradila žalobkyni fakturu č. , číslo, za fakturační období od , datum, do , datum, (při celkové spotřebě 2,002 MWh) na částku ve výši , částka, (splatná dne , datum, ). Dále žalovaná neuhradila fakturu číslo , číslo, za fakturační období od , datum, do , datum, (při celkové spotřebě 1,836 MWh) na částku ve výši , částka, (splatná dne , datum, ). Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud při jednání provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní. Z písemné Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí ze dne , datum, (pozn.: datum ve smlouvě špatně čitelné) soud zjistil, že žalovaná se žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) uzavřela smlouvu o dodávce elektřiny do odběrného místa výše uvedeného. Ze smlouvy o službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní (jejím právním předchůdcem) jako dodavatelem a žalovanou, jako odběratelem, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do uvedeného odběrného místa. Ze smluvních podmínek dodávky elektřiny, které byly součástí smlouvy, soud zjistil další obsah vztahu mezi nimi, zejména, že se žalovaná zavázala platit za dodávanou elektřinu cenu stanovenou podmínkami a sazbami žalobkyní a že dodanou elektřinu žalobkyně vyúčtuje odběrateli v daňovém dokladu, tj. faktuře, v níž bude uveden den splatnosti a způsob úhrady. Fakturovaná částka za spotřebu elektřiny a služeb činila částku , částka, (faktura č. , číslo, ) a dále částku ve výši , částka, (faktura č. , číslo, ), jak je výše uvedeno. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o dodávce elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, účinném ke dni uzavření smlouvy, a § 2079 a násl. občanského zákoníku, tedy žalované vznikla, jako odběrateli, povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu žalobkyni. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2014 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušných faktur a od těchto dnů byla žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětném období dodala elektřinu a žalovaná ji odebrala, cenu dodané elektřiny řádně žalobkyně žalované vyúčtovala, avšak žalovaná svou povinnost zaplatit žalobkyni tuto cenu nesplnila, naopak, tato tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku, a to se zákonným úrokem z prodlení. Soud při dokazování vycházel zejména z faktur, upomínky, Smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a dalších listinných důkazů. Pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, .4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .6. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, nap. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25.7.2012, sp.zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29.3.2012, sp.zn. I. ÚS 3923/2011,ve kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu.7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.