37 C 389/2023-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, . Uplatněný nárok dovozovala z titulu smluvní pokuty vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela dne , datum, s žalovaným. Na základě této smlouvy žalovanému půjčila částku , částka, a ten se zavázal ji splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož poskytnutý úvěr řádně nesplácel žalobkyně zbývající dlužnou částku zesplatnila, čímž vznikla nová jistina úvěru ve výši , částka, . Ve smlouvě pak bylo sjednáno, že žalobkyně může v případě prodlení s placením takto nově vzniklé jistiny požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž celková výše všech smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu dlužné částky. Žalovaná smluvní pokuta představuje smluvní pokutu za prodlení za období od , datum, , přičemž smluvní pokuty vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy ve výši , částka, byly již přiznány rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalovaná částka pak představuje zbývající část smluvních pokut, jež lze nárokovat, neboť žalovaný ani po datu , datum, ničeho nezaplatil. Na dotaz soudu žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že poskytnutý úvěr bude schopný splácet i s příslušenstvím a souvisejícími poplatky.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a k věci se nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na , datum, , jehož se zúčastnila právní zástupkyně žalobkyně. Žalovaný, byť mu bylo předvolání řádně doručeno do vlastních rukou fikcí, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Z kopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že byla pořízena dne , datum, osobou zprostředkující úvěr pro žalobkyni.6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovaným a jedná se de facto přímo o úvěrovou smlouvu, nikoli o její návrh. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem 166,89 % p. a. splatit v 24 měsíčních splátkách po , částka, .7. Z informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný učinil mj. prohlášení o tom, že poskytnuté údaje v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, jsou pravdivé a že je schopen úvěr řádně a včas splácet.8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o dokument zachycující poměry žalovaného. Žalovaný zde uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je ve výši , částka, , a to formou mzdy ze zaměstnání. Jako měsíční výdaje jsou zde uvedeny částky , částka, coby životní minimum a , částka, na bydlení. Jako volné zdroje žalobkyně vyhodnotila částku , částka, . Žalovaný dále uvedl, že jeho bydlení je ve formě „u rodičů“, má základní vzdělání a je svobodný.9. Z potvrzení zaměstnavatele vydaného dne , datum, vyplývá, že jeho průměrný výdělek z období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, činí , částka, . Tyto výdělkové poměry vyplývají rovněž z předložených výplatních pásek za měsíce , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Z pracovní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že byl u tohoto zaměstnavatele zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou.10. Z výpisu z registru SOLUS ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný neměl evidovány dlužné splátky či dluhy po splatnosti.11. Z výpisu z NRKI/BRKI ze dne , datum, soud zjistil, že obsahuje hodnocení žalovaného, kdy žalovaný měl tzv. kód příznaku 13. Dle přiložené legendy žalovaný měl v danou dobu v registru pouze ukončené smlouvy starší 36 měsíců.12. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celého úvěru a vyzvala k okamžité úhradě částky , částka, .13. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne , datum, .14. Po právní stránce soud učinil závěr, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „ZSÚ“).15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z informací uvedených žalovaným a dokladech o mzdě žalovaného. Z předloženého dokladu jasně vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil , částka, . Pokud jde o výdaje žalovaného žalobkyně se bez dalšího spokojila s odhadem nákladů ve výši životního minima , částka, a náklady na bydlení , částka, . Takto tvrzené náklady, jak na bydlení, uspokojování základní potřeb (jídlo, hygiena, ošacení apod.) jsou již na základě běžné zkušenosti nestandardně nízké. Žalobkyně se tedy podrobněji nezabývala skutečnými výdaji žalovaného a jeho celkovými poměry. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že z lustrací v registrech SOLUS a NRKI/BRKI vyšel žalovaný bez negativních příznaků. Navzdory absenci jakýchkoliv relevantních informací o výdajích žalovaného žalobkyně úvěrovou smlouvu s žalovaným uzavřela. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Protože tedy žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ZSÚ, § 580 a § 588 o. z.).23. S ohledem na n