77 C 366/2023-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Manželka podala návrh na rozvod manželství. Manžel se k návrhu připojil. Soud uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Manželé byli oddáni dne [datum] v [adresa]. Manželé jsou si vzájemně odcizeni, nevedou manželské společenství a nemají zájem o obnovu manželského soužití, na rozvodu manželství se shodli. Manželství dlouhou dobu nefungovalo ideálně. Z pohledu manželky je příčinou rozvratu vedle nevěry manžela, o níž se dle svého tvrzení dozvěděla před několika měsíci, také desítky let trvající fyzické a psychické týrání ze strany manžela. Z pohledu manžela je příčinou rozvratu vedle jeho toho, že si našel jinou ženu, chování manželky, která asi 18 let (od doby, kdy začala navštěvovat psychiatra) neplní řádně manželské povinnosti, nekomunikuje s manželem, přehlíží jej a žije vlastním životem. Manželé mají pouze zletilé děti. Manželé nemají zájem setrvávat v manželství, chtějí se rozvést. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Jsou naplněny formální i materiální předpoklady rozvodu manželství ve smyslu § 755 až 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Návrh manželů se považuje za společný. Soud má shodná tvrzení manželů k rozvratu manželství k záměru dosáhnout rozvodu za pravdivá. Příčinou rozvratu je dle obou účastníků nevěra manžela, která dle soudu do manželství zasadila poslední úder a je skutečně příčinou rozvratu předmětného manželství. Manželství bylo podle obou manželů z různých důvodů dysfunkční a nepříliš spokojené, avšak tvrzené a pro nadbytečnost neprokazované diametrálně odlišné důvody rovněž vedoucí z pohledu každého manžela k rozvratu manželství s ohledem na přetrvávání manželů v manželském společenství i přes jejich dlouhodobost nelze považovat za příčinu rozvratu manželství. Manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. Překážka rozvodu manželství neexistuje. Soud proto návrhu na rozvod manželství vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.“).