8 C 189/2024-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně na základě tohoto jednání žalované dne , datum, poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která jej nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od právního předchůdce žalobkyně.2. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, k věci se nevyjádřila.3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z předložené listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru bez datace (jejichž součástí byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně) soud zjistil, že je na nich zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, listina není opatřena podpisem žalované. Na základě uvedené smlouvy měl předchůdce žalobkyně dne , datum, poskytnout žalované částku ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, a tuto částku měla žalovaná splácet s úrokem ve výši 40 % měsíčně.4. Z potvrzení o provedené platbě společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, vyplývá, že z účtu právního předchůdce žalobkyně byla na účet č. , č. účtu, dne , datum, vyplacena částka ve výši 15 000 Kč.5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek) byla pohledávka za žalovanou postoupena společnosti , právnická osoba, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek) byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni a tato skutečnost byla dne , datum, oznámena žalované a rovněž byla vyzvána k úhradě žalobkyni prostřednictvím advokáta.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru: Z předložených listin bylo prokázáno, že žalovaná obdržela v hotovosti od právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč. Z toho důvodu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyně po žalované požadovala pouze úhradu jistiny jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv úhradu poplatků a úroků z uzavřené smlouvy. V dané věci se jedná o plnění bez právního důvodu ve výši 15 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., které je žalovaná povinna vrátit spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.