7 C 248/2025-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem a ve svém vyjádření dne , datum, domáhal, aby byla zrušena jeho vyživovací povinnost vůči žalované, která byla určena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, . Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaná je jeho dcera a v současné době je zaměstnaná. Dle žalobce žalovaná již ukončila svoji přípravu na povolání, neboť již nestuduje a je zaměstnána. Proto byl žalobce nucen obrátit se svojí žalobou na zdejší soud.2. Žalovaná se k jednání omluvila a ve svém písemném vyjádření uvedla, že již od , datum, již nebude studovat a nastupuje do zaměstnání3. Soud provedl důkazy níže uvedené a zjistil z nich následující skutkový stav:4. V průběhu řízení bylo prokázáno z listinných důkazů, že žalobci byla určena vyživovací povinnost vůči žalované od , datum, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ve výši , částka, měsíčně, což bylo potvrzeno předmětnými rozhodnutím.5. Z vyjádření žalované bylo zjištěno, že ukončila přípravu na budoucí povolání6. Věc soud právně posoudil podle těchto ustanovení:7. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Dle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.10. V průběhu řízení soud zkoumal, zda žalovaná je schopna živit se sama.11. Soud dospěl k přesvědčení, že žalovaná se stala být způsobilá hradit své potřeby za vlastní práci, kterou si zvolila sama. Žalovaná dosáhla výdělečných možností, které ji zaručují dosažení pravidelného příjmu k úhradě odůvodněných potřeb, což sama potvrdila i soudu v písemném vyjádření. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozsudku. Termín zániku vyživovací povinnosti soud stanovil v souladu s podanou žalobou, neboť žalovaná ukončila své vzdělávání již červenci 2025.12. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle §142odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě měl plný úspěch žalobce, a proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady řízení nevznikly soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem II. tohoto rozsudku.