10 C 364/2020 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 6.196,20 Kč jako 14 dlužných splátek po 200 Kč, doplacení splátek za zařízení ve výši 3.200 Kč a SMS platby ve výši 199 Kč po interním zaokrouhlení v systému žalobce, to vše dle smluv o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací ze dne 7. 8. 2017, 28. 11. 2017 a ze dne 1. 4. 2018 a dle kupních smluv a dohod o splátkách ceny zařízení ze dne 28. 11. 2017 a z dne 1. 4. 2018. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dvě kupní smlouvy, jejichž předměty bylo zařízení [anonymizována tři slova] a zařízení [anonymizována dvě slova] [rok] [příjmení], které se žalovaný dle dohod o splátkách ceny zařízení zavázal uhradit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč a 12 měsíčních splátkách po 200 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný dále prostřednictvím žalobce zadal SMS platbu ve výši 199 Kč, kterou žalobci neuhradil. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Dle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle ust. § 3 zákona o platebním styku je platební službou mimo jiné provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce, jestliže poskytovatel neposkytuje uživateli převáděné peněžní prostředky jako úvěr. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným dvě kupní smlouvy, na základě kterých poskytl žalovanému ke koupi zařízení [anonymizována tři slova] a zařízení [anonymizována dvě slova] [rok] [příjmení], která se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Dále žalobce poskytoval žalovanému služby třetích stran, žalovaný zadal prostřednictvím žalobce platební transakci ve výši 199 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, provedenou platební službu žalobci neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 6, 196,20 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částky 1.500 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 7 a ust. § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč a částky 300 Kč jako paušální náhrady nákladů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 200 Kč jako náhrady za promeškaný čas 2 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 374,20 Kč jako náhrady cestovného dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 688 Kč. Celková náhrada nákladů činí 4.362 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.