12 C 199/2020-31 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný ukončil studium. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že od 10.2.2020 není studentem, když ukončil studia na VOŠP a SPgŠ [obec]. Tohoto data podepsal pracovní smlouvu a nastoupil do zaměstnání. 3. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30.5.2013, č.j. 4 P 364/2001-241 bylo zjištěno, že žalobce byl povinen přispívat na výživu žalovaného částkou 300 Kč měsíčně, a to k rukám Úřadu práce ČR, krajská pobočka Pardubice. 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Z předložené pracovní smlouvy uzavřené mezi spol. [právnická osoba] jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10.2.2020. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí ze dne 14.12.2020 bylo zjištěno, že žalovaný je počínaje 1.10.2020 veden jako osoba samostatně výdělečně činná. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 911 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z. dle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. V souzené věci bylo prokázáno, že žalovaný ukončil studium a již se soustavně nepřipravuje na budoucí povolání. Rovněž bylo prokázáno, že je schopen se sám živit. Dne 10.2.2020 uzavřel pracovní smlouvu, od 1.10.2020 je osobou samostatně výdělečně činnou. Soud proto žalobě vyhověl a zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, a to od okamžiku uzavření pracovní smlouvy. 6. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 z.č. 292/2013 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) tak, že žádném z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, kdy nadto žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.