5 C 220/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovaným z důvodu, že jsou zletilí a pracují. Žalovaní se zrušením výživného souhlasili s tím, že oba pracují. O vyživovací povinnosti žalobce k žalovaným bylo naposledy rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 11. 2011, č. j. 7 P 17/2003 – 73, tak, že žalobci bylo uloženo přispívat na výživu žalované 1) částkou 2.500 Kč měsíčně a na výživu žalovaného 2) částkou 1.800 Kč měsíčně. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Soud vzal v řízení za prokázané, že oba žalovaní pracují, jsou proto schopni se sami živit. Soud tedy vyživovací povinnost žalobce vůči žalovaným ode dne [datum] zrušil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.