10 C 411/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému z důvodu, že žalovaný se vyučil a již od 1.9.2022 pracuje. Žalovaný s žalobou souhlasil a uvedl, že je zaměstnán v [anonymizováno] [obec] od [datum]. Ze zprávy Odborného učiliště [obec] soud zjistil, že žalovaný byl v učebním poměru od 1.9.2019 do 20.6.2022. Ze zprávy [anonymizováno] [obec] spol. s r.o. soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán ve firmě od 29.8.2022. Z prohlášení žalovaného soud zjistil, že se zrušením vyživovací povinnosti žalobce souhlasí, a že je zaměstnán v [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] s [anonymizováno] od 1.9.2022. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 8 P 86/2015-79 ze dne 10.11.2015 soud zjistil, že žalobci bylo stanoveno výživné na žalovaného ve výši 3 300 Kč měsíčně. Dle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst. 1 o. z. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Vyživovací povinnost povinného trvá, dokud oprávněný není schopen sám se živit. Žalovaný dostudoval v červnu letošního roku a je proto schopen se od této doby sám živit. Soud proto vyhověl žalobě a zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, a to od 1.9.2022. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobce byl sice ve věci úspěšný, nicméně náklady řízení mu nevznikly.