14 C 398/2020-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 6 500 Kč s tím, že poskytoval žalovanému služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu a internetu. Smlouva skončila a žalovaný byl povinen vrátit set-top box a přístupovou kartu, což neučinil. V souladu se smlouvou byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 5 00 Kč za set-top box a 1 500 Kč za kartu. 2. Žalovaný uvedl, že set-top box i kartu vrátil poskytovateli po kurýrovi, nedostal však o tom potvrzení. Nemá jak to dokázat, při předání nikdo nebyl, kurýr pouze požadoval, aby zařízení bylo v krabici, potvrzení však žalovanému nedal. 3. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne [datum] uzavřeli žalobce pod názvem [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a žalovanému byla poskytnuta karta a set-top box s tím, že v případě jejich nevrácení po skončení smlouvy u karty je povinen uhradit smluvní pokutu 1 500 Kč, při nevrácení set-top boxu 5 000 Kč (zjištěno ze smlouvy a z formuláře o převzetí). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího archu). Žalobce změnil firmu z [právnická osoba] na současný název dne [datum] (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). 4. Podle ust. § 2048 odst.1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Žalovaný byl podle smlouvy povinen po jejím skončení vrátit set-top box a kartu, což neučinil, a je proto povinen uhradit sjednanou smluvní pokutu v celkové výši 6 500 Kč. Žalovaný svoje tvrzení o tom, že obě věci zaslal po kurýrovi zpět poskytovateli, neprokázal. Je tedy povinen zaplatit žalobci 6 500 Kč. Soud s ohledem na věk žalovaného a jeho tvrzení o vrácení obou zařízení poskytl k zaplacení dlužné částky a nákladů řízení delší lhůtu tři měsíce od právní moci rozsudku. 6. Žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení a to od 17.6.2020, na což má právo dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 7. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 500 Kč za 2 právní úkony po 200 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou, byť dlouhou výzvu k plnění) v poloviční výši 100 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 1 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 168 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 1 368 Kč.