6 C 417/2022-41 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zvýšení výživného na částku 4 500 Kč měsíčně. Výživné bylo naposledy upraveno v její prospěch rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. května 2013, č. j. [číslo jednací], kdy žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 2 000 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že od doby poslední úpravy výživného se potřeby na její straně podstatně zvýšily. Žije s matkou, která je v invalidním důchodu a má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené 5. 11. 2014 a k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené 4. 4. 2009. [jméno] navštěvuje 1. třídu ZŠ, [jméno] 7. třídu. [jméno] je alergik, má zvýšené výdaje za nákup léků na alergii. Matka je vdaná, příjem jejího manžela je 24 000 Kč. Žalobkyně v současné době studuje čtvrtý ročník na střední škole v [obec], obor vizuální tvorba. Náklady spojené se studiem na střední škole jsou ve výši 2 500 Kč měsíčně za školné, 1 550 Kč měsíční jízdné a tarif 1 260 Kč měsíčně. Ke studiu si musela koupit grafický tablet v částce 1 500 Kč a notebook v částce 9 000 Kč Tyto náklady hradí převážně matka. Ta zajišťuje i ostatní potřeby žalobkyně (bydlení, ošacení, stravování, aj.). Žalovaný se s žalobkyní nestýká, nad rámec výživného ničím nepřispívá. Jeho zaměstnání ani příjem není žalobkyni znám. Žalovaný má ještě jednu další vyživovací povinnost k zletilému [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně navrhla, aby výživné bylo zvýšeno od podání návrhu k soudu. 3. Žalovaný nesporoval tvrzení žalobkyně o tom, že je jejím otcem a poslední úprava výživného byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. května 2013, č. j. [číslo jednací] na částku 2 000 Kč měsíčně ve prospěch žalobkyně. Uvedl, že pracuje u společnosti [právnická osoba], s měsíčním příjmem 21 000 – 23 000 Kč. Z příjmu si měsíčně hradí 900 Kč za úrazové pojištění a 450 Kč za mobilní tarif. Od října 2022 je v pracovní neschopnosti, bude mu proto kráceno osobní ohodnocení. Má 4 vyživovací povinnosti, neví přesně, kolik na které dítě platí. Výživné platí i zletilému synovi [jméno], protože stále ještě studuje. Ohledně nezletilé [jméno] a [jméno] je vedeno řízení o zvýšení výživného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Otec je v insolvenci, výživné je sráženo v rámci schváleného oddlužení, měsíčně platí 13 000 Kč včetně výživného. Má za to, že není v jeho možnostech platit požadované výživné. Mohl by na každé z dětí přidat tak 500 Kč, víc ne. Obává se, že kdyby platil víc, nemohl by splácet závazky z insolvence, které chce mít pokryté. Insolvenční správce mu sdělil, že prostor pro zvýšení výživného je, ale nesmí být zvýšení příliš vysoké, aby byl schopen splácet své závazky a„ nevypadl“ z insolvence. Zvýšení výživného se nebrání, avšak o 1 500 Kč měsíčně víc platit nemůže. Ze mzdy mu měsíčně zbývá 7 000 – 12 000 Kč (podle toho, zda je či není v pracovní neschopnosti). Bydlí s přítelkyní, která platí hypotéku na rodinný dům. 4. Z nesporných tvrzení účastníků a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. května 2013, č. j. [číslo jednací] vzal soud za zjištěné, že žalovaný je otcem žalobkyně. Výživné bylo ve prospěch žalobkyně naposledy upraveno zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, podle kterého byla schválena dohoda rodičů žalobkyně, dle které se žalovaný zavázal s účinností od 1. 6. 2013 přispívat na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně. Z citovaného rozsudku bylo zjištěno, že v době rozhodování o výživném byla žalobkyně žákyní 3. třídy základní školy, otec byl veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce v [obec] a byla mu poskytována podpora v nezaměstnanosti ve výši necelých 4 000 Kč měsíčně. Měl nastoupit do zaměstnání v izolatérství v [obec]. Matka byla rovněž v evidenci uchazečů o zaměstnání a její příjem byl představován částkou 3 661 Kč čistého měsíčně, jakožto podporou v nezaměstnanosti. 5. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] [anonymizováno], a. s , bylo zjištěno, že žalovaný v období 5/ 2022 až 9/ 2022 dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 22 645,17 Kč, přičemž z tohoto platu mu byly prováděny srážky v rozmezí 1 800 Kč až 10 146 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem však byl snížen pracovní neschopností otce. Bez pracovní neschopnosti otec dosahuje průměrného příjmu 24 413,20 Kč měsíčně. Ze zprávy Okresní správy sociální zabezpečení [obec] soud zjistil, že žalovaný je od 10. 10. 2022 v pracovní neschopnosti. Za období od 24. 10. 2022 do 31. 12. 2022 mu náležela částka 4 208 Kč, ze které však bylo 2 804 Kč sraženo a vyplaceno mu bylo 1 404 Kč. Matka žalobkyně od 27. 1. 2021 pobírá invalidní důchod II. stupně v měsíční výši 6 381 Kč (zjištěno ze zprávy OSSZ Rychnov nad Kněžnou ze dne 20. 1. 2023). Za období od 3/ 2022 – 12/ 2022 byly matce vypláceny dávky státní sociální podpory v celkové výši 35 400 Kč, jakožto přídavky na děti [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (zjištěno z platebního rozpisu ÚP ČR ze dne 16. 1. 2023). 6. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. dubna 2011, č. j. [číslo jednací], dospěl soud ke zjištění, že výživné pro nezletilou [jméno] [celé jméno žalobkyně] bylo zvýšeno na částku 2 400 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. února 2015, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, dle které se otec zavázal přispívat na výživu nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně] částkou 1 600 Kč měsíčně. 7. Účastnickou výpovědí žalobkyně, potvrzením o studiu a smlouvě o vzdělávání včetně dodatku smlouvy o vzdělávání bylo prokázáno, že je studentkou střední školy vizuální tvorby v [obec], kde hradí školné ve výši 2 500 Kč měsíčně. Do školy denně dojíždí z [obec], kde bydlí se svou matkou. Za jízdné vlakem hradí 330 Kč týdně a za městskou hromadnou dopravu 230 Kč měsíčně. Zvýšené výdaje spojené se školou jsou nepravidelné. Kupovala si starší notebook, občas jezdí na exkurze, které někdy hradí škola, někdy si na ně přispívá ze svého. Ve škole nemá k dispozici školní jídelnu. Na oběd nikam nechodí, vozí si svačinu a obědvá až po návratu ze školy doma. Zdravotní stav má celkem dobrý, pravidelně neužívá žádné léky, občas jen Ventolin. Náklady spojené s jejími potřebami hradí matka. Nemá žádné jiné příjmy. Navrhla, aby soud jejímu návrhu vyhověl a výživné zvýšil. Pokud by požadovaná částka 4 500 Kč nebyla reálná, navrhla, aby výživné bylo zvýšeno alespoň na částku 3 500 Kč měsíčně. 8. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že je v insolvenčním řízení a splátky hradí ve výši 13 000 Kč měsíčně. Dále si hradí úrazové pojistné ve výši 863 Kč měsíčně. Bydlí u přítelkyně v jejím domě, podle svých možností přispívá na bydlení a nákup potravin. Na syna [jméno] platí výživné 2 500 Kč měsíčně + splácí dluh na výživném 500 Kč měsíčně. Nevzpomíná si, kdy se syn narodil. S ohledem na svůj zdravotní stav není nucen si pravidelně kupovat léky, avšak mu byla zjištěna [anonymizováno] nemoc a bylo mu doporučeno jezdit do lázní. Na lázně nemá prostředky a ani si nemůže dovolit zůstat v pracovní neschopnosti. Jeho jediný příjem je ze zaměstnání. Nevlastní žádné nemovitosti ani movité věci větší hodnoty. 9. Soud shledal nárok žalobkyně důvodným podle § 913, § 921 a § 922 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Od poslední úpravy výživného uplynulo již téměř 10 let a je tedy nepochybné, že se potřeby žalobkyně za tuto dobu zvýšily. Žalobkyně je 19ti letá, zdravá studentka střední školy, která se soustavným studiem připravuje na své budoucí povolání a je tak i nadále odkázána na výživu svých rodičů, neboť prozatím není schopna se samostatně živit. Nemá žádné jiné náklady v souvislosti se svou zájmovou činností. Prokazatelně se zvýšily i příjmy žalovaného. Při posledním stanovení výživného bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši necelých 4 000 Kč měsíčně, nyní dosahuje průměrného měsíčního příjmu 22 645,17 Kč, respektive 24 413,20 Kč, když není v pracovní neschopnosti. Soud však zohlednil, že má další tři vyživovací povinnosti. Soud rovněž přihlédl i k probíhajícímu insolvenčnímu řízení žalovaného, avšak toto insolvenční řízení není ve vztahu ke stanovení rozsahu vyživovací povinnosti překážkou, pro kterou by výživné nemohlo být zvýšeno (§ 169 odst. 1 a § 398 odst. 4 zákona číslo 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení). I insolvenční správce žalobci potvrdil, že je prostor pro zvýšení výživného. S poukazem na návrh žalobkyně, jí tvrzené odůvodněné potřeby, skutečnost, že vyživovací povinnost vůči žalobkyni má rovněž i její matka a s poukazem na zjištěné majetkové a osobní poměry žalovaného jeho závazky v rámci insolvenčního řízení a skutečnost, že se žalovaný s žalobkyní nestýká a nad rámec výživného ničím nepřispívá, soud uzavřel, že výživné 3 500 Kč měsíčně je zcela v souladu se zákonem. Odpovídá možnostem a schopnostem žalovaného i potřebám žalobkyně. 10. Soud současně rozhodl o tom, že s