7 C 48/2024-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení celkem 16 863 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřel dne 28.7.2023, a na základě které poskytl žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 11 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 400 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty za období od 1.12.2023 do 12.4.2024 ve výši 1 463 Kč.2. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Jelikož žalobce se z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků a to na základě listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 28.7.2023, jejím předmětem byl úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, smluvní strany sjednaly úročení úvěru úrokovou sazbou 40 % p. m. Sazba RPSN činila 5521,72%. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“) je žalovaný. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že z účtu žalobce byla na účet žalovaného poukázána dne 28.7.2024 částka 7 000 Kč, dne 10.8.2023 částka 2 000 Kč a dne 14.8.2023 částka 2 000 Kč. Z předložené fotografie soud zjistil, že žalobce disponoval kopií občanského průkazu žalovaného. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 11/2022 – 1/2023 soud zjistil, že z účtu žalovaného je odepisováno velké množství plateb ve prospěch společností , Anonymizováno, Dále byly prováděny verifikační platby ve prospěch , právnická osoba, (od této společnosti byla na účet žalovaného následně poukázána částka 16 000 Kč) a , právnická osoba, . a další minimálně dvě neidentifikovatelné verifikační platby. Žalovanému byla vyplácena mzda pouze v jednom měsíci 36 230 Kč, v ostatních platby nemocenské od ČSSZ. Z výpisu ze spořícího účtu žalovaného za 9/2022 bylo zjištěno, že čerpal spotřebitelský úvěr 100 000 Kč. Výzvou ze dne 27.11.2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu s tím, že ke dni 27.11.2023 došlo k zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Předžalobní výzvou ze dne 12.4.2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 31. 12. 2023, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, před uzavřením smlouvy žalobce určitým způsobem prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž disponoval výpisem z účtu žalovaného, který věrohodným způsobem osvědčuje příjmy a výdaje žalovaného. Výpis z účtu sice potvrzuje, že žalovanému byla vyplácena mzda případně dávky nemocenské (v součtu) v rozmezí asi 19 000 Kč až 36 000 Kč, nicméně také potvrzuje, že žalovaný žádal o další úvěry u jiných úvěrových společností, když některé mu jsou poskytnuty, ale zejména z tohoto výpisu vyplývá, že naprostá většina transakcí žalovaného spočívá v platbách sázkovým společnostem. Za takového stavu, kdy žalovaný čerpá více dalších úvěrů a ve velkém rozsahu sází, vyplynuly důvodné pochybnosti (ve smyslu ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) o tom, zda žalovaný svůj dluh splní, a proto žalobce úvěr žalovanému neměl poskytnout. Že žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně svědčí i skutečnosti známé z úřední činnosti soudu, kdy v rozhodné době sjednávání úvěru, žalovaný měl načerpány jiné úvěry v řádech statisíců Kč.7. Protože žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná a žalovaný je povinen vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. (kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.). Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Za počátek prodlení soud stanovil datum marného uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě.8. Ve zbývající části, co do smluvního úroku a poměrné části zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty, byla žaloba z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.9. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. V této souvislosti soud poukazuje zejména na zcela nepřiměřené sjednané úroky 40% p.m., při RPSN 5521,72%. Rovněž z tohoto důvodu by jinak byla shledána předmětná úvěrová smlouva neplatnou.10. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch z 65,2 %, žalovaný z 34,8 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30,4 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 452 Kč. Část náležející žalobci ve výši 30,4 % proto činí 745 Kč dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.11. Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.12. Lhůta k úhradě přisouzených částek byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.