12 C 129/2025-62 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 49 080,10 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) uzavřel s žalovaným dne 2. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 49 080,10 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 31. 12. 2024. Žalovaný tento úvěr čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu. Žalovaný dluží žalobci částku 49 080,10 Kč.2. Podepsaný soud vyhověl žalobě vydáním elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 3. 2025, č.j. EPR , Anonymizováno, , proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný veškerá tvrzení a částky nad jistinu pohledávky popírá a neuznává. Dle žalovaného původní věřitel porušil svou povinnost důkladně posoudit jeho úvěruschopnost. Smlouvu o úvěru považuje za neplanou.3. Žalobce dále doplnil, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Žalovaný čerpal úvěr dne 28. 3. 2024 ve výši 30 000 Kč, dne 10. 6. 2024 ve výši 2 000 Kč, dne 24. 6. 2024 ve výši 600 Kč a dne 9. 7. 2024 ve výši 4 250 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil dne 30. 4. 2024 částku 4 600 Kč, dne 31. 5. 2024 částku 5 000 Kč, dne 5. 7. 2024 částku 4 300 Kč a dne 2. 10. 2024 částku 5 305,96 Kč.4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi právním předchůdcem žalobce spol. , Anonymizováno, byla uzavřena úvěrová smlouva dne 2. 4. 2024. Na základě této smlouvy se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 146,949 % ročně. RPSN činila 299,98 % (zjištěno ze smlouvy ze dne 2. 4.2024 a standardních informacích o spotřebitelském úvěru). Z potvrzení o čerpání úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 28. 3. 2024 čerpal částku 30 000 Kč, dne 10. 6. 2024 čerpal částku 2 000 Kč, dne 24. 6. 2024 částku 600 Kč a dne 9. 7. 2024 částku 4 250 Kč. Z předloženého potvrzení a výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný dne 30. 4. 2024 na úvěr zaplatil 4 600 Kč, dne 31. 5. 2024 částku 5 000 Kč, dne 5. 7. 2024 částku 4 300 Kč a dne 2. 10. 2024 částku 5 305,96 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z dodatku č. 2 o pokračující koupi pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva (zjištěno z výzvy ze dne 15. 1. 2025 a z podacího lístku).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud však při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele (přiměřeně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nijak neprokázal, že jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to ani poté, co jej soud o této povinnosti poučil. Žalobce zůstal pouze v rovině tvrzení.8. S ohledem na to, že žalobce řádně neprokázal, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nesplnil své povinnosti poskytovatele úvěru a před uzavřením smlouvy neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byl žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jistina úvěru činila 36 850 Kč, žalovaný na dluh uhradil 19 205,96 Kč, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 17 644,04 Kč (36 850 Kč – 19 205,96 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru byla žaloba ve zbývající části zamítnuta.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný (výrok III.).