7 C 71/2025-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zvýšení výživného, o kterém bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 3. 2011 č.j. , spisová značka, , kdy byl ještě nezletilý. Navrhl zvýšit výživné z naposledy stanovené částky 3 000 Kč na 9 500 Kč a to počínaje 1.8.2025. Návrh odůvodnil zvýšením svých životních nákladů s tím, že nastoupil na vysokou školu. Ubytování na kolejích činí 3 140 Kč, strava v menze 5 600 Kč měsíčně. Za dojíždění hradí asi 900 Kč měsíčně a má zřízenou kartu MHD 1 200 Kč. Za školní pomůcky hradil asi 2 000 Kč. Mezi jeho zájmy patří fitness a florbal – tj. 2 x 1 500 Kč za semestr a sportovní potřeby cca. 2 500 Kč za semestr. Žalobce bydlí u své matky, která mu na výživu rovněž přispívá.2. Žalovaný s nárokem žalobce na zvýšení výživného souhlasil, avšak s ohledem na své probíhající insolvenční řízení ponechal výši zvýšeného výživného na úvaze soudu. Žalovaný v rámci svého vyjádření dále uvedl, že je zdravý, bydlí společně se svou matkou a bratrem v bytě, kde na nájem a stravu přispívá 7 000 Kč. Vedle mzdy pobírá v době od října do dubna měsíčně částku 4 000 Kč jako rozhodčí basketbalu.3. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.4. Z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích sp.zn. , spisová značka, , zejména pak rozsudku ze dne 2. 3. 2011 č.j. , spisová značka, soud zjistil, že opatrovnickým soudem byla schválena dohoda rodičů žalobce, podle které se otec žalobce (žalovaný) zavázal hradit na výživném 3 000 Kč a tehdy nezl. žalobce byl svěřen do péče matky. Příjmy žalovaného tehdy činily 15-19tis. Kč měsíčně.5. Rozhodnutím ČVUT ze dne 11.6.2025 a potvrzením o studiu ze dne 11.9.2025 žalobce prokázal, že v akademickém roce 2025-2026 je studentem prvního ročníku bakalářského programu Strojní inženýrství na ČVUT v Praze.6. Smlouvou o ubytování, daňovým dokladem č. , hodnota, , přehledem předpokládaným finančním nákladem studenta a přehledem odběrů (stravy) žalobce prokázal jím tvrzené skutečnosti ohledně nákladů na ubytování a stravu.7. Z insolvenčního rejstříku a listin z něho opatřených bylo soudem zjištěno, že vůči žalovanému je u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice pod sp.zn. KSPA , spisová značka, vedeno insolvenční řízení. Rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 7.5.2025 byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalovaný je zaměstnán u , právnická osoba, . a jeho čistý měsíční příjem činí cca. 35 000 Kč. Celkem přihlášeno devět věřitelů s pohledávkami 563 687 Kč – mimo jiné i pohledávka žalovaného pro dlužné výživné 25 296 Kč. Navržená výše splátky nutná pro dosažení předpokládané míry uspokojení věřitelů činí 14 600 Kč.8. Dle výpisu z centrální evidence obyvatel má žalovaný vyživovací povinnost pouze k žalobci.9. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků bylo soudem zjištěno, že žalobce je v akademickém roce 2025/2026 studentem prvního ročníku ČVUT v Praze. Jeho měsíční náklady spojené se studiem (ubytování, doprava, strava, školní pomůcky) činní cca. 10 000 Kč. Zájmově se věnuje sportu. Na jeho výživu mu přispívá matka, u které se také zdržuje, když není ve škole. Žalovaný pobírá mzdu ve výši 35 000 Kč. Vedle toho v době od října do dubna pobírá odměnu 4 000 Kč měsíčně jako rozhodčí basketbalu. Je zdravý, nemá žádné zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem. Má vyživovací povinnost pouze k žalobci. Bydlí společně se svou matkou a bratrem v bytě, kde přispívá na energie a stravu 7 000 Kč měsíčně. Je vůči němu vedeno insolvenční řízení, kdy měsíční splátka na úhradu pohledávek činní 14 600 Kč. Naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2011 kdy bylo žalobci 6 let a žalovaný měl čistý měsíční příjem 15 – 19 tis. Kč. Součástí měsíčních insolvenčních splátek je dříve stanovené výživné a dluh na tomto výživném, kdy pohledávka z titulu dlužného výživného byla žalobcem do insolvenčního řízení rovněž přihlášena.10. Podle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.11. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.12. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 věta druhá dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.13. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.14. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jejím právním posouzením dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je co do základu důvodný. O výživném bylo naposledy rozhodováno před více jak 14 lety a již pouhým plynutím času je zřejmé, že došlo k podstatnému nárůstu odůvodněných potřeb žalobce. Ten studiem na vysoké škole prokázal, že se soustavně připravuje na své budoucí povolání a není schopen se sám živit a je odkázán na výživu svých rodičů. Matka žalobce svou vyživovací povinnost plní v blíže neurčité výši finančně a dále osobní péčí (ubytování, strava aj.) o žalobce v době, kdy není ve škole. Soud hodnotil odůvodněné potřeby žalobce (oprávněného) a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného (povinného) a dospěl k závěru, při současném zohlednění ustanovení § 915 odst. 1 o.z., že oprávněným je nárok žalobce na výživné ve výši 8 000 Kč. Soudem bylo vycházeno z premisy, že na výživné připadá částka mezi ¼ až 1/3 čistého příjmu žalovaného – to odpovídá částce cca. 8 500 Kč až 12 000 Kč (35 000 + 4 000 Kč/říjen-duben). Žalovaný nemá žádné zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem, jeho náklady na bydlení a stravu činní 7 000 Kč, má vyživovací povinnost pouze k žalobci. Nebýt probíhajícího insolvenčního řízení, byl by nárok žalobce v jím požadované výši s ohledem na jeho odůvodněné potřeby a výši příjmu žalovaného zcela důvodným. Byť žalobce nikterak nezavinil, že vůči žalovanému je vedeno insolvenční řízení, resp. toto si přivodil žalovaný sám svým předchozím přístupem k řešení svých ekonomických záležitostí, byl soud nucen při svém hodnocení posuzovat rovněž důsledky vedeného insolvenčního řízení ve smyslu § 915 odst. 1 o.z., kdy toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb žalobce. Soud zohlednil, že výše měsíční splátky na insolvenční řízení včetně výživného již tak činní 14 600 Kč. Navýšení výživného o 5 000 Kč soud považuje za maximálně možné s ohledem na nastavený splátkový kalendář a míru budoucího uspokojení věřitelů žalovaného s přihlédnutím na jeho příjmy a celkovou sociální a ekonomickou situaci. V případě vyššího výživného by se žalovaný již vystavil riziku neplnění splátkového kalendáře, zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, což by v konečném důsledku mělo negativní vliv na plnění vyživovací povinnosti vůči samotnému žalobci. Obecně přitom platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Současná životní úroveň žalovaného neumožňuje přiznání vyššího výživného než částky 8 000 Kč měsíčně.15. S ohledem na výše uvedené, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že ve věci nerozhodoval o nedoplatku výživného za dobu od 1.8.2025 do 30.11.2025, tedy za dobu ode dne zvýšení výživného do konce měsíce, v němž bylo rozhodnutí ve věci samé zdejším soudem vyhlášeno, když v případě, kdy je výživné již sráženo žalovanému v pozici insolvenčního dlužníka ze mzdy, o což se v tomto případě jedná, již nemůže nalézací soud v řízení o zvýšení výživného stanovit výši nedoplatku vzniklého zpětným zvýšením výživného, ani povolit povinnému, aby splácel tento nedoplatek ve splátkách. Pohledávka na výživném je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Bude věcí insolvenčního správce, insolvenčního soudu, aby výše splátky byla upravena.16. Ve zbývajícím nároku, tj. co do částky 1 500 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok III.), kdy ve věci byl v převážné míře úspěšný žalobce. Ten však žádné náklady řízení neuplatnil a z obsahu spisu vyplývá, že mu ani žádné nevznikly. Z nařízeného jednání soudu se omluvil.